Znak obce Město Úštěk - oficiální stránky města

Jazykové verze a mapa stránek:

EnglishEnglish
DeutschDeutsch
Mapa stránek

Nápis stránek města
Hlavičkový nápis města Úštěk

MENU:








Pěší turistika

V CHKO České středohoří je více než 500 km značených turistických cest. Nejhustší síť mají nejatraktivnější části - okrsky Kostomlatského a Litoměřického středohoří (přibližně 50 - 60 % z délky celé sítě). Naopak v Ranském středohoří je v současné době jediná trasa - Louny - Raná - Most (modrá značka).

Na dobré úrovni je odpovídající mapový materiál. Doporučit můžeme např. turistické mapy 1:50 000 z edice Klubu českých turistů, jmenovitě mapu České středohoří východ (mapa č.11), České středohoří západ (mapa č. 10).

Vzhledem k menšímu rozsahu pěší turistiky v regionu není třeba regulačních opatření u individuální turistiky. Upozorňujeme však návštěvníky, že na celém území chráněné krajinné oblasti České středohoří je zakázáno vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace, rovněž tábořit a rozdělávat oheň. Vstup mimo vyznačené cesty je zakázán také na území národních přírodních rezervací.

Na síť značených stezek jsou napojena následující maloplošná CHÚ:

NPR: Lovoš, Milešovka, Raná, Sedlo

NPP: Bílé stráně, Borečský vrch, Panská skála, Vrkoč

PR: Hradišťanská louka, Kalvárie, Kozí vrch, Lipská hora, Milá, Sluneční stráň, Vrabinec

PP: Bobří soutěska, Hradiště, Košťálov, Plešivec, Radobýl


1. tip - Lovoš

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

Cesta z Lovoše Výstup na jeden z nejnavštěvovanějších vrcholů Českého středohoří

Lovosice (žel. zast. Lovosice město) - Lovoš (570 m; turistická chata) - Oparno - Oparenské údolí - Malé Žernoseky - Lovosice (žel. zast. Lovosice město)

Výchozí bod:

Železniční zastávka Lovosice město na trati 090 Praha - Děčín, asi 1 km severozápadně od centra města Lovosice. Příjezd vlakem od Prahy - Roudnice n.L. nebo od Děčína - Ústí n.L., event. autobusem od Litoměřic (linka Litoměřice - Lovosice - Malé Žernoseky) i autem.

Možnosti parkování:

V přilehlých ulicích města.

Časový plán:

3 1/2 hod. (11 km).

Náročnost:

Nenáročná túra, jejíž trasa vede převážně po značených turistických cestách. Prudké stoupání na Lovoš s převýšením 420 m je mírně namáhavé.

Možnosti občerstvení:

Turistická chata na Lovoši, minimotel Oráč v Oparně, hostinec v Oparenském údolí, pohostinství v Malých Žernosekách a ve Lhotce nad Labem, Lovosice - více příležitostí ve městě.

Pozoruhodnosti:

Národní přírodní rezervace Lovoš (vzácná stepní a hájová flóra a fauna; naučná stezka s panely na jednotlivých zastaveních), čedičové (Velký Lovoš) a znělcové (Malý Lovoš, též Kibička) skalní útvary a sutě, turistická chata (dokonalý kruhový rozhled z ploché střechy), jevy spojené s pozvolným sesouváním svahovin (hradní vrch Oparno), krystalinikum Oparenského údolí.

Popis trasy:

U žel. zastávky Lovosice město na trati 090 Praha - Děčín se napojíme na zelenou značku a stoupáme po ní Lovošskou ulicí. Záhy překročíme železniční trať Lovosice - Úpořiny - Teplice v Čechách a vystupujeme dále jihovýchodně exponovaným svahem. Na konci rozlehlých zahrádkářských kolonií se stáčíme doleva a brzy zase z výrazné cesty odbočíme doprava na pěšinu, která za chvíli přejde v lesní cestu. Mírně stoupáme okrajem listnatého porostu s převahou dubu, později akátinou, až nás zelená značka dovede k vlastnímu úpatí homole Lovoše. Vstupujeme na území národní přírodní rezervace. Ostřeji stoupáme šikmo svahem lesním porostem až pod sedlo mezi Lovošem a Kibičkou (též Malý Lovoš). Zde se napojuje trasa naučné stezky, jejíž zastavení jsou opatřena vysvětlujícími panely. Odbočíme prudce doleva a vystupujeme nejprve lesem, později lesostepí v několika serpentinách (míjíme přitom panel naučné stezky č. 7) až na silničku, vedoucí k chatě na Lovoši. Po ní krátce doprava a po několika desítkách metrů opět doleva na svah s drobnými skalkami porostlý keři a bohatou bylinnou vegetací a závěrečným výstupem dospějeme k turistické chatě na vrcholu Lovoše.

Lovoš (570 m) je vulkanický suk tvaru výrazného kužele, budovaný čedičovou horninou olivinickým nefelinitem. Severovýchodně od vrcholu se v mělkém sedle napojuje asi o 100 m nižší trachytový hřbet Kibičky (též Malý Lovoš, 486 m). Vegetace je na obou kopcích velmi odlišná (reaguje na odlišnost geologického podkladu a na něm vytvořených půd). První chata na Lovoši z r. 1891 (renov. 1905) existovala do r. 1918, kdy byla zapálena a zničena. V r. 1924 byla během 4 letních měsíců vybudovaná nynější chata, postupně rozšířená o sklep (1926) a hromadnou ubytovnu (1930). Nesla název Schwarzenberghütte. Po 2. svět. válce se tu vystřídalo několik nájemců. V době, kdy nebyla obsazena, se dostala až k hranici demoličního stavu. V r. 1977 ji převzal turistický odbor TJ SCHZ Lovosice a zajistil její rekonstrukci při zachování původní podoby. Na přelomu let 1996/97 dosáhla chata úpravy ucelením obdélného půdorysu přístavbou základnové stanice veřejné radiotelefonní sítě, zároveň zde byla vztyčena 10 m vys. příhradová věž jako anténní nosič. U kamenné nástavby chaty umístěn z jižní strany zdobně kovaný pamětní kříž z r. 1894, obnovený r. 1990, restaurovaný r. 1994, vandalsky rozvalený a opravený v r. 1997, na soklu nápis Anna Starey 1894 (jako dík za záchranu tří dětí v bouři). Na jižní straně vrcholové plošinky panel naučné stezky č. 8 s rozhledovou výsečí.

Z vrcholu Lovoše scházíme zpět na silničku, obtáčející kopec, po které pokračujeme do sedla mezi Lovošem a Kibičkou (vede nás modrá značka). Míjíme zastavení naučné stezky č. 9 (stepní lysina), 10 (sutě) a 11 (suťový les). Získáme tak přehled o tom, jak se mění složení vegetačního krytu na svazích v závislosti na expozici vzhledem ke světovým stranám. V sedle je panel č. 5, který nás pozve na krátkou odbočku na hřbet Kibičky, kde jsou skalní trachytové věže, zvané Panenské kameny. Ze sedla scházíme dále (stále po modré značce), nejprve silničkou, později nezapomeneme odbočit vpravo na lesní pěšinu (míjíme panel č. 4 - doubrava), až se dostaneme na vrstevnicovou lesní odvozní cestu. Po ní krátce doleva, v levotočivé zatáčce pak rovně po cestě lesem na jeho okraj k hájovně pod Lovošem. Zde vpravo po polní cestě (panel č. 3 - vyhlídka od hájovny na Milešovku a Kletečnou) a na silnici, tou dále doprava do středu vsi Oparno (po levé straně minimotel Oráč). Za stálého klesání projdeme vsí (pod zástavbou vlevo svah hradního vrchu Oparno s pozvolným sesouváním svahovin - stromy vychýleny korunami do údolí; vpravo přístupová cesta na žel. zast. Oparno - túru zde možno i ukončit; dole před klenutým žel. viaduktem doleva u panelu č. 2 naučené stezky odbočka ke hradní zřícenině - hrad připom. již k r. 1354).

Projdeme pod viaduktem, přejdeme Milešovský potok a staneme u býv. Černého mlýna (pohostinství) v Oparenském údolí. Zde navážeme na zelenou značku, dáme se vpravo po proudu potoka a asi po 3,5 km dorazíme do Malých Žernosek (zhruba od poloviny úseku v souběhu se žlutou, přicházející zprava). Míjíme přitom několik bývalých mlýnů (areál býv. Havelkova mlýna využit pro dětský tábor). Vlevo u cesty spatříme kamennou desku s morovým křížem (památka na oběti morové epidemie v r. 1680; přemístěna sem z původní lokality morového hřbitova) a vpravo od cesty panel č. 1 naučné stezky (geologické poměry Oparenského údolí a okolí; geologickým podkladem jsou tu staré prvohorní horniny, zvláště ruly a křemenný porfyr, na mnoha místech vycházející na povrch).

V Malých Žernosekách (jméno obce pochází ze spojení žernovy sekat) dojdeme na konečnou stanici linkového autobusu do Lovosic a Litoměřic. Po žluté značce je možné dostat se na žel. zast. Malé Žernoseky, která je asi 0,6 km severovýchodně od středu obce na trati Praha - Děčín. Přívozem je možné přeplavit se na pravý břeh Labe do vinařské obce Velké Žernoseky. Ti co nechali stát automobil v Lovosicích, se dají po neznačené silnici od autobusové zastávky v Malých Žernosekách vpravo a přes Lhotku nad Labem dorazí asi po 2 km do výchozího bodu u železniční zastávky Lovosice město.



2. tip - Milešovka

Fotogalerie, videopozvánka a situační mapa:

- fotogalerie

- videopozvánka

- situační mapa

Pohled z Milešovky na LovošVýstup na nejvyšší horu Českého středohoří

Velemín - Milešovka (837 m) - Milešov - Ostrý (553 m) - Březno - Velemín

Výchozí bod:

Velemín, autobusová zastávka na návsi. Možnost příjezdu linkovým autobusem od Prahy, Lovosic, Litoměřic, Teplic. Autem je pohodlný příjezd z uvedených směrů po silnici č. 8 (E 55).

Možnosti parkování:

Parkoviště blízko lesní správy vpravo při výjezdu na Teplice.

Časový plán:

4 1/2 hod. (14,5 km).

Náročnost:

Středně namáhavá túra s většími výškovými rozdíly (550 + 180 m), jejíž trasa vede převážně po značených turistických cestách, v závěru krátce po málo frekventované silnici.

Možnosti občerstvení:

Motorest a cukrárna ve Velemíně, bufet na vrcholu Milešovky, dvě pohostinství v Milešově.

Pozoruhodnosti:

Národní přírodní rezervace Milešovka, meteorologická observatoř na vrcholu Milešovky (pozorování konána od r. 1905) s dokonalým kruhovým rozhledem z věže, zámecký areál a další památky v Milešově, zřícenina got. hradu Ostrý s pěkným výhledem na Milešovku a Milešov.

Popis trasy:

Z velemínské návsi vycházíme po modré značce (přichází zprava pod barokním kostelem sv. Martina z Oparenského údolí) severním směrem podél průjezdné silnice I/8 (E 55) a jdeme přes křižovatku u motorestu stále ve směru na Teplice (vpravo parkoviště za objektem lesní správy). Před koncem zástavby sídla (u terénní stanice Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze) odbočíme po modré vlevo na místní komunikaci, pokračující za obcí jako cesta mezi poli a sady a směřujeme k Milešovce, kterou máme přímo před sebou. Stoupáme nejprve velmi mírně, později strměji, až po 2 km přijdeme na okraj lesa mezi Dubickým vrchem (442 m) a Kamencem (552 m). Stoupáme převážně listnatým lesem (držíme se modré značky, pozor na ostřejší změny směru) až se dostaneme k široké lesní odvozní cestě přímo pod jihovýchodním úpatí Milešovky. Po ní doprava severním směrem a asi po 0,4 km na vrcholu stoupání vysledujeme odbočení modré značky doleva na vlastní výstupovou cestu k vrcholu. Cesta stoupá místy, zejména v závěru, velmi příkře lesnatým severovýchodním a severním úbočím hory (místy rozvrácené a odtěžené smrkové kultury) a výše křižuje průsek nákladní lanovky. V některých úsecích tvoří do svahu hluboce zaříznuté koryto. Ve výšce kolem 740 m dospěje k hranici národní přírodní rezervace. Zanedlouho se po ní dostaneme až na vrchol Milešovky (837 m), nejvyšší hory Českého středohoří.

Hora je mohutným asymetrickým kuželem z nefelinicko-sodalitického trachytu, vyzdviženým a z křídových hornin, miocenních sedimentů a pyroklastik vypreparovaným lakolitem. Na vrcholu je meteorologická observatoř Akademie věd ČR, bufet v bývalém hospodářském zázemí a vojenský objekt. Všude kolem jsou početná telekomunikační zařízení. Po severním svahu vede na vrchol nákladní lanovka. Klimatické charakteristiky tohoto místa jsou s ohledem na okolí výjimečné: prům. roč. teplota 5,1oC, absolutní maximum 34,7oC, absolutní minimum -28,3oC, průměr. roční úhrn srážek (1905 - 75) 564 mm.r-1. Milešovka je také velice větrnou a hromovou horou. Na vrchol vždy vystupoval velký počet turistů, vědců (včetně A. von Humboldta) i významných osobností, nevyjímaje panovníky (např. pruský král Friedrich Wilhelm III.). V říjnu r. 1904 byla dokončena (postavena za pouhých 14 měsíců v extrémních podmínkách) budova meteorologické observatoře a řádná pozorování byla zahájena od roku 1905. Jedná se tedy o nejstarší horskou meteorologickou observatoř v českých zemích, která je navíc zařazena do mezinárodní synoptické a letecké sitě meteorologických a referenčních klimatických stanic. Z věže observatoře je kruhový rozhled; za mimořádně příznivých podmínek jsou vidět i Krkonoše.

Z vrcholu hory sestupujeme tak, že pokračujeme po modré značce na rozcestí v západním svahu, kde ostře zabočíme na červenou ve směru na Milešov a sestupujeme příkře v několika serpentinách jižním svahem (cesta byla vybudována v r. 1888 ke 40. výročí panování císaře Františka Josefa I.). Po 1 km přijdeme na úpatí sopečné homole Milešovky a klesáme dále do Milešova. Nad hájovnou na okraji vsi je na menší vyvýšenině v lese (vpravo cesty) kaple se sousoším Kalvárie. Vlevo cesty je pak park a zámek Milešov, který obcházíme zprava po místní komunikaci. Majestátnost objektu zámku, jehož nejstarší část, vzniklá přestavbou hradu, "vyrůstá" z čedičové skály porostlé tařicí, vynikne po sestupu dolů do vsi k malému rybníčku.

Odtud nás vede červená značka přibližně jižním směrem po silnici směr Vlastislav (podle hřbitova) a po 1,5 km nás přivede na modrou značku, po které se vydáme (asi po 200 m odbočení na polní cestu doleva) na vrch Ostrý (553 m). Stoupáme dubohabrovým lesem, zprvu zvolna, později strměji k tvarové odbočce k hradní zřícenině. Po ní sutěmi, porostlými lípou a javorem, místy i volnými, vystupujeme vzhůru, přičemž se nám otevírají dílčí výhledy na okolní kopce Středohoří. Nejkrásnější jsou z podvrcholových otevřených sutí - na Milešovku s Milešovem (přímo dole barokní kostel sv. Antonína Paduánského), Franckou horu a Kletečnou) a ze zdiva hradní zříceniny, do jejíhož areálu projdeme dochovaným zbytkem brány. Hrad zde byl založen kolem r. 1433; v r. 1565 je udáván již jako pustý. Po návratu zpět na cestu (pozor na ostrou změnu směru doleva) pokračujeme jihovýchodním směrem po modré značce asi 2,3 km do vsi Březno, odkud je to po málo frekventované silnici, vedoucí na sever, do Velemína asi 1,5 km (za velemínským hřbitovem se na silnici I/8 - E 55 odbočí doleva; velemínská náves je pod kostelem sv. Martina blízko jihovýchodního okraje zástavby).



3. tip - Dubický kostelík / Za vyhlídkami na Labské údolí

Fotogalerie, videopozvánka a situační mapa:

- fotogalerie

- videopozvánka

- situační mapa

Pohled z Dubiček na labské údolí Dolní Zálezly - Mlynářův kámen - Dubický kostelík - žel. zast. Radejčín

Výchozí bod:

Dolní Zálezly, žel. zast. na trati 090 Praha - Děčín; možnost příjezdu vlakem od Prahy, Lovosic, Děčína a Ústí n.L., autobusem od Ústí n.L., Lovosic, Loun a Žatce a autem po silnici č. 30).

Možnosti parkování:

Místní komunikace v Dolních Zálezlech.(mezi silnicí I/30 a žel. tratí). Velké parkoviště je u Caravan clubu v Dubičkách.

Časový plán:

2 hod. (5,5 km).

Náročnost:

Nenáročná vycházka s prudším stoupáním ve svahu labského údolí (výškový rozdíl celkem 190 m), jejíž trasa vede po značených turistických cestách.

Možnosti občerstvení:

Restaurace v Dolních Zálezlech, pension a restaurace U sv. Barbory v Dubičkách, pohostinství na bližším okraji zástavby vsi Dubice.

Pozoruhodnosti:

Vyhlídky na labské údolí - skalní vyhlídka z Mlynářova kamene (311 m), vyhlídka od televizního převaděče v úbočí Dubického kopce (325 m) a vyhlídka od Dubického kostelíka či z terasy restaurace U sv. Barbory (328 m).

Varianta pro automobilisty:

Z Dubiček po žluté značce do Moravan (1,5 km) a odtud prudce klesající silničkou (modrá značka) zpět do Dolních Zálezlů (dalších 1,5 km).

Popis trasy:

Od železniční zastávky v Dolních Zálezlech (dochována původní budova zastávky z doby výstavby první linie dráhy Praha - Podmokly - Drážďany (1851) od Aloise Negrelliho, věhlasného železničního stavitele) jdeme po zelené značce západním směrem do středu obce, která jakoby "zalezla" do labských strání. Sídlo na prastaré poštovní cestě z Prahy do Drážďan získalo časem charakter letoviska (zhruba od r. 1887 bylo vyhledávaným výletním místem). Poloha chráněná od severu masivem Černové (503 m) a Vaňovského vrchu (561 m) byla známa brzkým příchodem jara a příznivým místním klimatem (tzv. Český Meran, obdoba Merana v italských Alpách). Bývalo tu proslulé loviště lososů (před výstavbou plavebních stupňů na Labi); proslulá byla plovárna, konaly se zde slavnosti květů. Po 2. světové válce následovala stagnace. Částečné oživení přišlo v souvislosti s rozvojem zahrádkářství a služeb pro motoristy (čerpací stanice, stravovací, resp. ubytovací služby).

Zelená značka nás vede Mírovým náměstím (vpravo malá kaplička v sousedství se zvoničkou na kovovém rozeklaném dříku se stříškou). Pokračujeme šikmo svahem údolí Moravanskou ulicí, později scházíme cestou podle hřbitova k Mlýnskému potoku (též Moravanka); po jeho překonání nás čeká výstup nejprve chatovou osadu, později lesem, až přijdeme do starého sadu, rozprostírajícího se téměř v rovině. Projdeme jím a pokračujeme doleva lesem strmě vzhůru do svahu Dubického kopce (358 m). Na vrcholu stoupání nás tvarová odbočka doleva pozve na skalní vyhlídku z Mlynářova kamene. Na lokalitě, přístupné po kovovém můstku (skála byla zřejmě pravěkým signalizačním místem), je vztyčen vysoký kovový kříž jako památka hrdinům 1. světové války. Od kříže je vynikající rozhled po labském údolí. Po návratu na zeleně značenou cestu pokračujeme lesním porostem východního úbočí Dubického kopce (na vrcholu je vysoká válcovitá přelivová věž dálkového vodovodu). Po levé straně cesty na konci lesa (neznačená odbočka) je na skalním výběžku hrany labského údolí od televizního převaděče další nádherná vyhlídka na labské údolía na Dubický kostelík.

Cesta dále vede průsekem elektrovodu, překoná mělké údolíčko drobné vodoteče (kovový můstek) a podél zahrádek a tábořiště obytných přívěsů (Caravan club) dospěje Dubickému kostelíku. Kostel sv. Barbory na hraně labského údolí byl původně gotickou pohřební kaplí Sršů z Dubic, zasvěcenou Panně Marii. Během třicetileté války byl těžce poškozen; barokní obnova proběhla v letech 1634 - 1641; zachoval se původní gotický presbytář s křížovou klenbou. Pak se zde konaly poutě, popularizované ústeckými dominikány. Jednolodní stavba kostela vévodící labskému údolí, je prvořadou kulturní a duchovní dominantou (kompletní obnova provedena počátkem 70. let 20. stol., další opravy fasád v 90. letech). Od kostela a z přilehlé terasy restaurace a penzionu U sv. Barbory je jedinečný výhled na velkolepý meandr Labe, jemuž vévodí protější vrch Deblík (459 m), narušený bohužel činností kamenolomu. Dále lze spatřit vsi Chvalov (na terase nad labským údolím), údolní sídla Dolní Zálezly, Sebuzín, Církvice a Libochovany. Za Deblíkem na horizontu Varhošť s rozhlednou, vpravo Plešivec, zřícenina hradu Kamýk a Radobýl.

Automobilisté se mohou vrátit do výchozího bodu v Dolních Zálezlech např. tak, že využijí hlavní komunikace Dubiček od kostela až do místa křížení se žlutou značkou; po ní se dají doprava a po polní cestě, později po silnici dospějí po necelých 2 km do Moravan. Odtud pokračují dále po modré značce úzkou silničkou, později v zákrutech prudce spadající do labského údolí (občas narušovaná sesuvy). Po dalších necelých 2 km, v závěru kolem rozlehlých zahrádkářských kolonií, dorazí na kraj Moravanské ulice v Dolních Zálezlech poblíž hřbitova, po které se vrátí do centra vsi, případně až k žel. zastávce.

Kdo není vázán na automobil, přejde hlavní komunikací od kostela ke žluté značce, aby se po ní (polní cestou) vydal opačným, jižním směrem. Úbočím vrchu Výsluní (365 m), pastvinami a loukami, místy blízko hrany říčního údolí, dospěje po 2 km k žel. zastávce Radejčín na trati 097 Lovosice - Úpořiny - Řetenice - Teplice v Čechách.



4. tip - Košťálov

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

Výhled z Košťálova na sousední HázmburkZa romantickými hradními zříceninami a dalšími památkami a zvláštnostmi Třebenicka

Třebenice (nám.) - Košťálov (481 m) - Holý vrch u Sutomi (458 m) - Sutom (kostel) - Skalka (zříc. hradu a zámek) - Vlastislav - Teplá - Třebenice (muzeum) - Třebenice (nám.)

Výchozí bod:

Třebenice, Paříkovo nám. Možnost příjezdu vlakem od Lovosic nebo Mostu na zast. Třebenice město, či linkovými autobusy z více směrů (autobusy zastavují na nedalekém Havlíčkově nám. a na křiž. v blízkosti hřbitova - u váhy).

Možnosti parkování:

U kostela (omezeně), u sokolovny.

Časový plán:

3 1/4 hod. (11 km).

Náročnost:

Nenáročná túra s táhlým stoupáním z Třebenic na Košťálov (výškový rozdíl 250 m), jejíž trasa vede po značených turistických cestách, málo frekventovaných silnicích a neznačených polních cestách.

Možnosti občerstvení:

Restaurace Sokolovna, Radnice a několik dalších příležitostí v Třebenicích, jednoduché občerstvení v budově obecního úřadu ve Vlastislavi, hotel Amadeus v Teplé.

Pozoruhodnosti:

Zříceniny hradů Košťálov a Skalka (též zámek), kostel sv. Petra a Pavla v Sutomi, rozhledy z Košťálova a z Holého vrchu, poloha slovanského hradiště Vlastislav, kaple s pramenem vody v Teplé, Muzeum českého granátu v Třebenicích.

Popis trasy:

Z Paříkova náměstí v Třebenicích vyjdeme v severozápadním koutu u budovy radnice a po několika metrech u fary odbočíme vpravo po zelené značce, která nás povede uličkou podél farské zahrady přes potok Modlu a mezi domky k severu. U žel. zast. Třebenice město přejdeme trať Lovosice - Most a podejdeme silniční obchvat města. Za silnicí I/15 se zeleně značená cesta přechodně lomí k východu; po chvíli však obnoví severní směr a stoupá mezi zahradami, sady, výše i svažitými poli. Vlevo od cesty je pahorek se skalnatým vrcholkem, zvaný Ledvinův vršek, jehož svahy jsou porostlé křovinami a stepní vegetací. Zanedlouho cesta vstoupí do listnatého lesa a stále vzhůru severozápadním směrem pokračuje do sedla pod Košťálovem. Ze sedla vystoupíme po žluté tvarové značce ke zřícenině hradu na vrcholu (481 m).

Jsme na výrazném, bizarně skalnatém čedičovém suku s velmi příkrými svahy, na nichž místy vystupují strmé stěny a srázy se štíty z různě odlučné horniny. Území je přírodní památkou se zajímavými stadii postupného osídlování skal vegetací a se zastoupením zvlášť chráněných druhů rostlin (např. koniklec luční český nebo hlaváček jarní). Přesný vznik hradu není znám, ale podle určitých znaků lze soudit na jeho vznik ve 14. stol. První zpráva o hradu není o jeho držiteli, nýbrž o jeho purkrabím Alešovi ml. ze Slavětína, jemuž (i jeho manželce) prý podle zprávy kronikáře Beneše z Veitmile v r. 1372 při bouřce blesk spálil špice škorní. V počátcích husitské doby patřil hrad Košťálov Kaplířům ze Sulevic. Kaplířové také získali na přechodnou dobu i městečko Třebenice, patřící původně pražskému klášteru sv. Jiří. V 50. letech 16. stol. jsou staré hrady opouštěny a šlechta se stěhuje do nových zámků. Hrad chátral a ve třicetileté válce byl už pustý. V r. 1836 se zřítila celá jeho západní stěna. Od zříceniny je vynikající rozhled (jižně Hazmburk vystupující z tabule, východně Labe, severozápadně Ovčín, za ním Lovoš a Radobýl, západně Lipská hora, Hradišťany, Oltářík a vpředu roztěžené torzo Vršetína.

Po tvarové značce sejdeme zpět do sedla pod Košťálovem a pokračujeme téměř k severu po žluté značce, využívající úsek lesní odvozní cesty Borečský okruh. Procházíme přitom západním svahem Jezerky (471 m). Stále po silničce (žlutá značka asi po 1 km uhýbá po cestě doprava) dospějeme na okraj lesa, kde severním směrem spatříme ve vzdálenosti necelého půlkilometru nezalesněný Holý vrch u Sutomi (458 m). Stojí za to vystoupit na jeho temeno (např. podejdeme jeho jižní úpatí po polní cestě a od kostela v Sutomi vystoupíme na jeho krátký hřbítek) za vynikajícím výhledem na údolí Modly, na zříceninu hradu Skalka a na okolní sopečné kužele (Plešivec, Oltářík, trojvrcholová Solanská hora, Hradišťany, Lipská hora).

Ve vsi Sutom si povšimneme zejména barokního kostela sv. Petra a Pavla z první čtvrtiny 18. stol., který postavil na místě staršího gotického významný litoměřický stavitel Octavio Broggio. Kostel je zajímavý tím, že v něm 20. května 1845 měli svatbu rodiče básníka a prozaika Svatopluka Čecha (1840 - 1908). Od sutomského kostela se ubíráme silnicí k Vlastislavi, klesající k jihozápadu kolem charakteristické válcovité věže zříceniny hradu (zpustošen r. 1639 švédským vojskem) a zachovaného sousedního zámku Skalka (nyní depozitář archivu) s hospodářským dvorem. Ve zdejším zámku se narodil současný vídeňský arcibiskup Christoph kardinál Schönborn, OP. Západně od nás, nad severním okrajem zástavby Vlastislavi, jsou na skalní terase nad potokem Modlou, budované prvohorními horninami, pozůstatky slovanského hradiště, vybudovaného v 9. stol. podle pověsti luckým knížetem Vlastislavem. Pokračujeme po silnici na jižní okraj obce Vlastislav, kde se napojíme na červenou značku, která nás dovede po silnici přes Teplou (kolem bývalého kláštera, nyní školící středisko a hotel Amadeus a kaple Navštívení P. Marie s pramenem železité vody) do Třebenic, kde si nezapomeneme prohlédnout jedinečné muzeum českého granátu v bývalém evangelickém kostele. Komu se nechce jít po silnici, doporučujeme odbočit na konci Teplé vlevo, přejít Modlu a po neznačené polní cestě, směřující k jihovýchodu, dojít na okraj Třebenic poblíž žel. zastávky Třebenice město. Do muzea českého granátu pak dospějeme přes Havlíčkovo náměstí.



5. tip - Buková hora

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

Vysílač Buková horaVýstup svahovými bučinami k televiznímu vysílači, sestup lukami, pastvinami i lesem do Zubrnic s možností návštěvy dvou muzeí

Těchlovice (žel. zast.) - Těchlovice (obec) - údolí Těchlovického potoka - Rytířovská cesta - Buková hora (683 m) - Na stínkách - Zubrnice (skanzen) - Zubrnice-Týniště (nádraží a malé železniční muzeum)

Výchozí bod:

Těchlovice, žel. zast. na trati 073, možnost příjezdu vlakem ve směru od Děčína nebo Ústí n.L.-Střekova. Ve směru od Děčína možno použít městskou hromadnou dopravu (linka č. 9), jejíž zastávka je na dolním okraji obce nad pravým břehem Labe u průjezdné silnice č. 261.

Možnosti parkování:

V Těchlovicích není příliš mnoho místa na parkování (úzké místní komunikace); omezené možnosti jsou v centru sídla (např. u kostela) nebo při silnici č. 261 (pozor na otáčení autobusu MHD). Parkování v Zubrnicích na návsi.

Časový plán:

3 1/2 hod. (10 km).

Náročnost:

Středně namáhavá túra s táhlým stoupáním (výškový rozdíl 540 m) a příkrým klesáním (výškový rozdíl - 420 m), jejíž trasa vede po červeně značené turistické stezce (lesní a polní cesty a pěšiny).

Možnosti občerstvení:

Restaurace v Těchlovicích a v Zubrnicích.

Pozoruhodnosti:

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele, býv. tvrz a několik dochovaných staveb lidové architektury v Těchlovicích, bučiny Těchlovického polesí, věž televizního vysílače a Humboldtova vyhlídka na Bukové hoře, skanzen v Zubrnicích, malé železniční muzeum na nádraží Zubrnice-Týniště.

Popis trasy:

U žel. zastávky v Těchlovicích se napojíme na červenou značku, která nás vede po místní komunikaci jižním směrem do centra obce (u železničního přejezdu uhýbá na východ podle obchodu, pracoviště pošty a restaurace). První zmínky o Těchlovicích pocházejí z 2. pol. 14 stol. v souvislosti se zemanským rodem pánů z Těchlovic, kteří založili kolem r. 1400 i nedaleký hrad Vrabinec. Centrum sídla představuje náves s kostelem Stětí sv. Jana Křtitele (původně gotický, dolož. od r. 1363, přestavěn kol. r. 1550, přístavba z r. 1936) a s býv. tvrzí (stávající objekt proti kostelu byl postaven počátkem 17. stol.; v hladkém průčelí je polokruhovitě zakončený komunikační průjezd s valenou klenbou a lunetami a tesaný znak s letop. 1605 Heinricha von Bünau; na nádvorní straně je pavlač na kamenných krakorcích).

Z východního koutu návsi vyjdeme po místní komunikaci vzhůru proti proudu Těchlovického potoka. Procházíme zástavbou s několika hrázděnými a roubenými objekty lidové architektury. Překročíme potok a asi po 1 km mírného stoupání přijdeme na okraj lesa k hájovně. Vstupem do lesa začíná prudší výstup. Sledujme stále červenou značku (doleva odbočuje lesní silnička do osady Milířsko). Po zpevněné lesní cestě vystoupáme hlubokým úzkým údolím lesnatým údolím (převážně bučiny) mezi Stříbrným rohem (přírodní památka; skalnatý kuželovitý suk v Růžovém hřebenu vybídajícím nad Labské údolí z masivu Bukové hory, porostlý starou bučinou) a Pustým zámkem (též Ptačí kameny; výběžek masivu Bukové hory, zakončený mohutným skalním blokem) na lesní cestu Rytířovskou, a to v místě rozšířené plochy pro meziskládku dřeva. Po Rytířovské cestě, vedené zářezem ve strmých svazích, se dáme doprava a červená značka nás ve stálém stoupání a zatáčkách dovede (v posledním úseku v souběhu s modrou) až k silničce Příbram - Buková hora. Na silnici zahneme doprava k areálu televizního vysílače (východně od nás se rozprostírá úplně jiná, vysoko položená plochá krajina v povodí horního toku Bobřího potoka).

Buková hora (683 m) je nejvyšším bodem geomorfologického okrsku Litoměřické středohoří. Plochý tefritový suk má tvar krátkého hřbítku s hřebenovými skalkami; na vrcholu je mohutný mrazový srub, porostlý křivolakými buky, dnes s omezeným rozhledem, tzv. Humboldtova vyhlídka (přístup po kamenných schodech; v letech 1879 až 1914 zde stál šestiboký vyhlídkový pavilón). Je prokázáno, že německý geograf a humanista Alexander von Humboldt navštívil tuto lokalitu nejméně jednou v životě. Rozhled: Kalich, Panna, Dlouhý vrch, Sokolí hřeben, Kukla, Široký vrch, Magnetovec, Vysoký Ostrý, Zámecký vrch, Hradiště u Svádova, Labe, Kozí vrch. Pod vrcholem masivu je paledová jeskyně. Na zterasovaném severovýchodním svahu pod vrcholovým hřebenem je rozlehlý areál Českých radiokomunikací s věží televizního vysílače (223,4 m vys.) z r. 1975, ovlivňující krajinný ráz širokého okolí (od r. 1960 tu stála nižší ocelová věž, která však v r. 1966 vyhořela a o rok později byla vyhřátá konstrukce stržena). Bývalá turistická Děčínská chata na vrcholovém hřebeni nad areálem slouží v současnosti jako rekreační středisko Českých radiokomunikací a neposkytuje služby veřejnosti.

Z hřebene Bukové hory, který pokračuje jihovýchodním směrem k Matrelíku (668 m) nás odvede červená značka na jižní svah s udržovanou loukou lyžařské sjezdovky (lyžařský vlek) a prudce klesá dolů do údolí Lučního potoka. Procházíme nedaleko zarostlých rozvalin bývalé osady Velké Stínky (zaniklých osad je v masivu Bukové hory a Matrelíku ještě několik - Stará Homole, Vitín, Horní Šebířov). Lesem, zbytky starých sadů a pastvinami, místy za prudkého klesání, scházíme do Zubrnic. Dominantou obce je kostel sv. Marie Magdaleny, pův. gotický, barokizovaný a přistavěný v r. 1723. Zubrnice jsou vesnickou památkovou rezervací a je zde nejmladší skanzen České republiky (areál zemědělské usedlosti, venkovský krámek, expozice školy, kostel, roubený mlýn a další objekty a drobnější památky). Orientační panel je na návsi u prodejny. Na nádraží Zubrnice-Týniště, asi 0,4 km jižně od centra obce je malé železniční muzeum s kolekcí drezín, návěstidel, zabezpečovací techniky, kolejových vozidel a pod.Předpokládá se obnovení muzejního provozu na traťovém úseku z Velkého Března do Zubrnic. Naučná stezka okolím Zubrnic (asi 4 km) má východiště na návsi.



6. tip - Varhošť

Fotogalerie, videopozvánka a situační mapa:

- fotogalerie

- videopozvánka

- situační mapa

Výhled z Varhoště směrem k TeplicímVýstup od Labe přes Krkavčí skálu k rozhledně na Varhošti a návrat soutěskou Rytiny

Sebuzín (zast. MHD) - odbočka pod Krkavčí skálou - Krkavčí skála (430 m) - Varhošť (639 m) - sedlo Průhon - pod Martinskou stěnou - Čeřeniště (okraj vsi) - soutěska Rytiny - Sebuzín (zast. MHD)

Výchozí bod:

Sebuzín, zast. autobusu MHD, možnost příjezdu od Ústí n.L., linka č. 1. Do Sebuzína možno dojet i vlakem (žel. stanice na trati 072 Lysá n.L.- Ústí n.L. západ je asi 1 km západně od centra Sebuzína). Příjezd autem od Litoměřic podél Labe po sil. č. 261 i po silnici III. třídy, vedoucí Tlučeňským údolím, od Děčína a Ústí n.L.-Střekova rovněž po sil. č. 261.

Možnosti parkování:

Poblíž zastávky MHD. Prostor pro parkování je i v sedle Průhon na východním úpatí Varhoště.

Časový plán:

3 1/2 hod. (10,5 km, pokud je východištěm a místem návratu žel. stanice, túra se o 2 km prodlužuje).

Náročnost:

Středně namáhavá túra s příkrým stoupáním ze Sebuzína na Varhošť (výškový rozdíl 500 m) a s následným klesáním, jejíž trasa vede zpočátku po neznačené silnici, pak po žluté a později po modré značce.

Možnosti občerstvení:

Restaurace v Sebuzíně.

Pozoruhodnosti:

Kaplička v Sebuzíně, Krkavčí skála s výhledem do Tlučeňského údolí a na Labe, rozhledna na Varhošti, Martinská stěna, těsné údolí drobné vodoteče, rychle spadající k Labi.

Popis trasy:

Od zast. MHD v Sebuzíně se vydáme do svahu (modrá značka) ke kapličce (barokní z r. 1745 se zvoničkou), přejdeme most přes trať a pokračujeme po neznačené silnici Tlučeňským údolím k jihovýchodu. Asi po 1 km kříží silnici žlutá značka. Odbočíme po ní doleva, záhy přijdeme do lesa a stoupáme příkře (zčásti serpentinami) k čedičovému hřbítku, jehož zakončením je Krkavčí skála (430 m) s výhledem do údolí a na okolní vrchy (Deblík, Trabice, protější svah labského údolí). Na vrchol vede krátká tvarová odbočka. Celý útvar s teplomilnou květenou (tařice skalní, locika vytrvalá a pod.) se vyznačuje vysokými stěnami, mrazovými sruby, hranáčovými osypy a zřícenými bloky. Pokračujeme výše hřbítkem po žlutě vyznačené pěšině smíšenými listnatými porosty. Dojdeme na lesní cestu (zelená značka ze Sebuzína do Kundratic) a stále po žluté křižujeme zelenou a stoupáme západním svahem Varhoště spádnicovou cestou, později klikatící se stezkou až k rozhledně (639 m).

První dřevěná rozhledna na Varhošti byla vybudována již v r. 1891. Byla to dřevěná konstrukce, na kterou v létě pouštěl návštěvníky její strážce. Stavba využila pěti dubů na vrcholu hory a vlastně ji nelze považovat za skutečnou rozhlednu. V roce 1902 musela být z bezpečnostních důvodů stržena. V r.1927 byl v rámci 40. výročí trvání litoměřického Spolku pro České středohoří položen základní kámen k nové rozhledně. Pro nedostatek financí však byl zbudován 4 metry vysoký kamenný sokl, na němž byla umístěna provizorní desítimetrová trámová konstrukce s třemi vyhlídkovými patry. Slavnostní otevření se konalo 18.9.1927. Po 2. svět. válce se však výstup na zchátralou konstrukci stal nebezpečným, proto byl dlouhou dobu vchod v kamenném podstavci uzamčen. Současná rozhledna je tedy již třetí v pořadí. Originální 13 tun těžká kovová konstrukce na centrálním dříku s třemi kruhovými vyhlídkovými plošinami, usazená na starším kamenném soklu, byla uvedena do provozu v září 1973 při příležitosti konání litoměřické výstavy Zahrada Čech. Z nejvyšší plošiny má být vidět Labe mezi kopci Středohoří na osmi místech. Kruhový rozhled je patrně nejatraktivnější v jihozápadním směru, kde je možné spatřit Milešovský Kloc, Kamenec, Kubačku, Milešovku, Kletečnou, v popředí Deblík, Výsluní a Dubický vrch; zcela dole Tlučeňské údolí.

Z vrcholu Varhoště pokračujeme po žluté k východu a krátkým sestupem proředěnými porosty smrku pichlavého (níže míjíme odpočinkový altán) dospějeme do sedla Průhon. Žlutá značka pak pokračuje po silničce vedoucí severním až severovýchodním směrem pod vysokou Martinskou stěnou v západním svahu Kupy (635 m) až na jihozápadní okraj osady Čeřeniště. Zde navážeme na modrou značku a vydáme se po ní západním směrem do postupně se zařezávajícího údolí (soutěsky) potoka Rytina. Po přibližně tříkilometrovém klesání lesními porosty se zastoupením buku, smrku a borovice se dostaneme k dolnímu vyústění příčného údolí do hlavního údolí Labe.

Na křižovatce se žlutou značkou si můžeme vybrat. Buď sestoupíme dále po modré značce, po panelové silničce podejdeme železniční trať a proti proudu řeky dojdeme do Sebuzína k výchozímu bodu na zastávku MHD. Nebo můžeme odbočit vlevo na žlutou značku (záhy souběh se zelenou) a pokračovat téměř po vrstevnici jihozápadním směrem přes protáhlou osadu Kolibov do Sebuzína. Obě alternativy jsou přibližně stejně dlouhé, druhá vede o něco příjemnějším prostředím.



7. tip - Kalich a Trojhora

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

Pozůstatky ze zříceniny hradu KalichOkružní cesta z Třebušína na Kalich a její pokračování na skalnatý vrchol Trojhory s návratem po málo frekventované silnici

Třebušín (náves) - Kalich (536 m) - Třebušín - Domky pod Trojhorou - Trojhora (hlavní vrchol; 451 m) - křižovatka u Všeradiště - Třebušín (náves)

Výchozí bod:

Třebušín, náves, možnost příjezdu linkovým autobusem od Litoměřic

Možnosti parkování:

V Třebušíně na návsi (omezeně).

Časový plán:

2 1/2 hod. (8 km). Samotný okruh s výstupem na Kalich 3/4 hod. (2,5 km).

Náročnost:

Nenáročná vycházka s krátkým příkrým výstupem na Kalich (výškový rozdíl 180 m) a na Trojhoru (převýšení 140 m), vedená po žlutě a zeleně značené stezce; závěr po málo frekventovaných silnicích.

Možnosti občerstvení:

Schlosshotel Hubertus a restaurace Pod Kalichem v Třebušíně.

Pozoruhodnosti:

Kostel sv. Mikuláše s kaplí sv. Jana Nepomuckého v Třebušíně, dochované stavby lidové architektury, zbytky Žižkova hrádku na Kalichu (daleký rozhled), skalnatý vrchol Trojhory s rozhledem.

Popis trasy:

Třebušín svou polohou v jižním podnoží skalnatého vrchu Kalich patří mezi nejmalebnější obce Českého středohoří. První zmínka o sídle se vztahuje k r. 1169. Třebušínského dvorce, který patřil na přelomu 14. a 15. stol. řádu německých rytířů, (měl komendu v nedalekých Býčkovicích), se v r. 1421 zřejmě zmocnil i Jan Žižka, který si na kopci nad Třebušínem postavil vlastní hrad Kalich (od té doby se psal ...z Kalicha).

Z třebušínské návsi se vydáváme po žluté značce stoupáním k baroknímu kostelu sv. Mikuláše z r. 1710, který je skutečnou dominantou obce. Ke kostelu je připojena kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1724. Horní patro vysoké věže kostela bylo původně dřevěné a vyzděno bylo teprve v r. 1902. Nad kostelem u rozcestí pod čp. 67 míjíme pozdně barokní sochu sv. Jana Nepomuckého s letopočtem 1747. Kolem školy a mezi domky horní části obce se dostáváme těsně pod mohutné sopečné skalnaté těleso Kalichu. Lesní stezkou procházíme nejprve západním, posléze severním až severovýchodním úbočím vrchu.

Kalich (536 m), který je výrazným trachytovým sukem, přesahuje své nejbližší okolí až o 150 m. Na příkrých svazích jsou četné, mrazovými procesy modelované skalní stěny, vysoké 20 - 40 m z deskovitě odlučné horniny; při úpatích mrazových srubů a srázů jsou suťové haldy a proudy. Vrch porůstá převážně listnatý les; skály mají výrazně barevný jarní aspekt se žlutě kvetoucí tařicí. Ve vrcholové partii jsou nepatrné zbytky zřícenin. Vlastní Žižkův hrad se rozprostíral mezi dvěma skalními vrcholy kopce, které nesly věže. Přístupová cesta, kterou z boku ovládalo vysunuté opevnění, procházela nejprve příhrádkem pod předním skalním vrcholem a poté věžovitou branou do nádvoří. Zbytky pův. zástavby tohoto prostoru jsou dochovány pouze formou terénních náznaků. Hrad zanikl někdy koncem 15. stol. nebo v 1. pol. 16. stol. (asi vyhořel). Kalich je vynikajícím rozhledovým bodem: na jižním úpatí Třebušín, dále Ploskovice, Býčkovice, poutní kostel Nejsvětější Trojice u Zahořan, Labe, Roudnice n.L. a Říp, jihovýchodně Sedlo, Litýš, Mlýnský vrch, jihozápadně Trojhora a Dlouhý vrch, severozápadně Panna (na vrcholu 596 m vys. kopce jsou nepatrné zbytky hradu Jména Panny Marie, vybudovaného v témže roce jako Kalich Zikmundem z Vartemberka. Spolu s hradem Litýš měl tvořit jakýsi sanitární kordon proti Žižkovi. Hrad byl však r. 1423 dobyt husity, v r. 1436 vzat útokem litoměřických a rozvrácen; existoval tedy necelých 16 let).

Z vrcholu Kalichu se vracíme zpět po žluté, ale na severním úbočí přejdeme na zeleně značenou stezku a východním svahem kopce sejdeme do části Třebušína, dříve samostatné osady Kalich. Po zelené značce pokračujeme kolem početných ukázek roubených a hrázděných staveb jižním a jihozápadním směrem, až dorazíme na třebušínskou náves. Zde si povšimneme dvoukřídlého zámku, který byl v barokním slohu přestavěn kol. r. 1710 z původní tvrze. Budova při častém střídání majitelů zaznamenala řadu zjednodušujících oprav a úprav; po 1. svět. válce sloužila obytným účelům, po r. 1945 zde byla škola. Po r. 1990 byl zámek restituován a přeměněn na hotelové a restaurační zařízení. Pod zámkem je informační středisko, otevřené v sezóně.

Zde je možné krátkou vycházku ukončit. Kdo však touží po dalším zajímavém vulkanickém kopci, vydá se po zelené značce silnicí směr Ploskovice a na konci zástavby Třebušína odbočí vpravo na cestu, která ho po necelém kilometru dovede k řádce několika stavení, nesoucí název Domky pod Trojhorou. Po překonání Trojhorského potoka začíná výstup lesní cestou, vedoucí západním směrem. Značka pak obchází vrchol kopce po jižním svahu. Závěr výstupu na hlavní vrchol Trojhory (451 m) je velmi strmý a vyžaduje i jisté opatrnosti. Ocitáme se na exponovaném, několik desítek metrů dlouhém skalním hřbítku ze sloupcovitě odlučného čediče. Odměnou je výhled na Kalich, Sedlo, Dlouhý vrch a Pannu. Krátký sestup sutí přechází v širší lesní cestu, která nás dovede na silnici Chudoslavice - Řepčice, po které se dáme doprava (na blízké křižovatce u Všeradiště opět doprava) a asi po 2,5 km dorazíme do Třebušína.



8. tip - Sedlo

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

SedloVýstup na nejvyšší horu Verneřického středohoří

Lovečkovice - Trojmezí - Sedlo (726 m) - mauzoleum rodiny Schrollovy - Horní Vysoké - Levín (nám.) - Lovečkovice

Výchozí bod:

Lovečkovice, autobusová zastávka, možnost příjezdu od Ústí nad Labem, Úštěku, Verneřic a Litoměřic. Pohodlný příjezd autem po silnicích č. 240 od Verneřic a Liběšic a č. 260 od Ústí n.L. a Úštěku, či po silnici III. třídy od Litoměřic a Třebušína.

Možnosti parkování:

Lovečkovice, před kulturním domem.

Časový plán:

3 3/4 hod. (11,5 km).

Náročnost:

Nenáročná túra s krátkým příkrým výstupem na skalnatý hřeben Sedla (převýšení 250 m), vedená po žlutě a zeleně, v závěru krátce po červeně značené stezce a po silnici.

Možnosti občerstvení:

Pohostinství v Lovečkovicích, bistro a objekty hromadné rekreace v Horním Vysokém (v sezóně).

Pozoruhodnosti:

Trojmezný kámen, národní přírodní rezervace Sedlo, mauzoleum, bývalé lázně Jeleč, náměstí s kostelem Povýšení sv. Kříže v Levíně, hláska nad městečkem, bývalé nádraží Levín.

Popis trasy:

Z Lovečkovic se vydáme jihozápadním směrem po silnici směr Horní Týnec - Třebušín (bez značení). Asi po 0,7 km dorazíme na kraj lesa, kde doleva odbočuje žlutě značená stezka (nedáme se zmást zelenou, která zde rovněž odbočuje). Po žluté procházíme jižním směrem převážně jehličnatým lesem na pískovcovém podkladu (s hustým podrostem statné kapradiny hasivky orličí). Asi po 1 km dojdeme na širokou lesní odvozní cestu, po níž pokračujeme k jihovýchodu. Zprava přichází zelená značka od Třebušína, na kterou se naše trasa napojuje.

Dostáváme se do polohy zvané Trojmezí, kde jsou vlevo cesty zřízeny dvě manipulační plochy pro mezi skládky dřeva. Při okraji severnější z nich stojí tzv. Trojmezný kámen, trojboký, vzhůru se zužující, asi 160 cm vysoký jehlan. Zeleně značená lesní silnička podchází vrch Malé Sedlo (535 m), který zůstane po pravé straně. Po chvíli, za křižovatkou lesních odvozních cest (stále se držíme zelené značky), staneme pod úpatím protáhlé hory Sedla (726 m) a prudce vystupujeme vzhůru na hřeben. Asi v polovině stoupání přejdeme hranici národní přírodní rezervace. Pokračujeme suťovými poli a bizarně skalnatým hřebenem přibližně severojižního směru (na některých skalních útvarech je patrná sloupovitá odlučnost tefritové horniny), až dorazíme na vrchol k troskám trigonometrického bodu. V okolí hřebene a hlavního vrcholu se rozprostírají listnaté lesní porosty pralesovitého charakteru s bukem a klenem (dílčí výhledy jsou z hrany skal jižně od vrcholu).

Z vrcholu hory sestupujeme po zelené značce příkrým svahem nejprve východním, později lesní cestou severním směrem a opět se stáčíme na východ v souběhu s červenou značkou, přicházející od rekreační osady Lhotsko. Sestoupíme až na lesní odvozní cestu, kterou zelená značka přetíná (zároveň končí souběh s červenou) a ostře se lomí k severu po nezpevněné lesní cestě, místy přecházející v pěšinu. Převážně smrkovými porosty na vlhkých, místy zrašelinělých půdách pokračujeme k severu, později k severovýchodu, až z lesa vyjdeme u hájovny mezi Lhotskem a Srdovem. Přejdeme místní silničku Srdov - Lhotsko a převážně loukami a pastvinami severovýchodním směrem dospějeme k mauzoleu. Zde, na zalesněném kopci v z. sousedství osady Hradec bylo v r. 1881 v duchu doby postaveno velké mauzoleum rodiny Schrollovy, vlastnící zámek (býv. jezuitskou rezidenci) v Liběšicích. Centrální kamenná stavba v řeckoantickém slohu je postavena na půdorysu řeckého kříže, s polygonálním jádrem, kupolí a lucernou, na čelech křížových ramen má jónské pilastry s trojúhelníkovými štítky. Mauzoleum je vybudováno v areálu hradiště neznámého původu s pravěkými valy, které však bylo stavbou objektu částečně narušeno.

Lesní pěšinou sestoupíme od mauzolea až na silnici z Úštěku do Lovečkovic a asi po 0,5 km dospějeme do osady Horní Vysoké, kde dosud rozpoznáme budovy dříve proslulých lázní Jeleč (Geltschbad), využívajících jako léčebného zdroje místních mírně radioaktivních pramenů a zaujímajících v býv. Rakousku-Uhersku ve vodoléčbě čestné místo hned za Gräfenbergem (dnešní Lázně Jeseník). Zde opustíme zelenou značku a po červené (místní komunikace odbočující u penzionu Oáza) nejprve sestoupíme východním směrem do údolí Habřinského potoka (křížíme těleso v r. 1978 zrušené železniční trati Velké Březno - Úštěk horní nádraží), abychom vzápětí vystoupili do městečka Levína s bohatou hrnčířskou tradicí (zdroje hlín v okolí již vyčerpány). Dominantou náměstí je kostel Povýšení sv. Kříže, pozdně barokní kruhová centrála, zastřešená rozložitou bání s lucernou, založená r. 1788, dokončená po požáru r. 1798. Nad městečkem, v místě někdejšího hradu, je hranolovitá barokní hláska z r. 1699. Z levínského náměstí se krátce vracíme zpět po červené, avšak po chvilce ji opustíme a pokračujeme po neznačené ulici severním, později téměř západním směrem, která pokračuje jako silnice do Lovečkovic. Míjíme přitom řadu zajímavých dřevěných lidových staveb. Před křižovatkou silnic pod Lovečkovicemi znovu křižujeme těleso zrušené trati poblíž býv. nádraží Levín (v r. 1975, tři roky před zrušením trati, tu natočila režisérka Věra Šimková-Plívová nejdůležitější sekvence pro film Páni kluci). Od křižovatky dospějeme po silnici směr Malé Březno - Ústí n.L. (asi 1 km) do výchozího bodu v Lovečkovicích.



9. tip - Bobří soutěska

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

Bobří soutěskaProstup hluboce zaříznutým údolím Bobřího potoka s vodopády

Verneřice - Loučky - Bobří soutěska - Veliká - Víska (expozice lidového bydlení a architektury Českolipska) - Kravaře (obec) - Kravaře (žel. zast.)

Výchozí bod:

Verneřice, Mírové náměstí; možnost příjezdu linkovým autobusem od Benešova nad Ploučnicí, Žandova a od Ústí nad Labem. Ze stejných směrů možný pohodlný příjezd autem, avšak vzhledem k charakteru túry nedoporučujeme vázat se na automobil.

Možnosti parkování:

Verneřice, na náměstí, omezeně na dolním okraji Louček, Kravaře na náměstí.

Časový plán:

3 3/4 hod. (11,5 km). Trasa je nevhodná v období s vysokým stavem vody na Bobřím potoce. V zimě hrozí nebezpečí úrazu na zledovatělých úsecích.

Náročnost:

Nenáročná túra s mírně klesající zeleně značenou trasou, prakticky bez převýšení.

Možnosti občerstvení:

Restaurace Na rynku v Kravařích na náměstí.

Pozoruhodnosti:

Klenuté kamenné mostky na Bobřím potoce, vodopády, skalní útvary místy s vyvinutou sloupcovitou odlučností čedičové horniny, sutě s bohatými mechorosty, vlhké podhorské louky a okraje listnatého lesa s množstvím zvlášť chráněných druhů rostlin, muzeum lidového bydlení (vísecká rychta), vesnická památková zóna Kravaře.

Popis trasy:

Ze zajímavého Mírového náměstí ve Verneřicích (na dvou výškových úrovních, jeho severní část je na terase se dvěma schodišti, s dórskými sloupy a s kašnou) vycházíme východním směrem kolem pův. gotického, barokně přestavěného a rokokově upraveného kostela sv. Anny (spolu s městem dvakrát vyhořel v l. 1709 a 1774), jehož věž je výraznou dominantou Verneřicka. Zde se napojíme na zelenou značku, kterou sledujeme až do cíle cesty. Jdeme Českolipskou ulicí a po pravé straně se záhy připojuje skalnaté koryto Bobřího potoka, které představuje dramatický prvek v této části obce. Stále pokračujeme asi 3 km k východu silničkou, procházející rozptýlenou přípotoční zástavbou osady Loučky. Potok se střídavě vzdaluje a přibližuje k silnici; jeho břehy čas od času spojují klenuté kamenné mostky. V jeho nivě je na jaře hojná bledule jarní. Asi 200 m za koncem zástavby Louček (v místě, kde stávala býv. osada Malá Javorská) odbočuje zelená značka ze silnice doprava na cestu a po ní scházíme mírně z kopce k Bobřímu potoku. Přijdeme k němu v místě, kde kdysi pracoval menší kamenolom (zbytková čedičová skála se vyznačuje sloupcovitou odlučností).

Vcházíme do hrdla Bobří soutěsky, sevřené čedičovými skalními stěnami. Nad horním okrajem vodopádu překračujeme úzce zaříznuté koryto potoka a po vlhkých skalkách (opatrnost na místě) scházíme po pravém břehu pod vodopád. Zanedlouho pak přijdeme k místu, kde Bobří potok přijímá zprava drobný přítok. Na něm je další, vyšší, i když na vodu méně bohatý vodopád, spadající z čedičové stěny. Na dně soutěsky můžeme sledovat obrácení chodu teplot v závislosti na výšce (normálně teplota s výškou klesá, zde naopak stoupá, těžší studený vzduch se drží při dně). Je to znát na vegetaci (dole chladnomilné, nahoře na skalách teplomilné druhy). Upoutají nás zvláště měsíčnice vytrvalá (kvete v květnu a voní po karafiátech), růže převislá a nahoře na skalách žlutě kvetoucí tařice skalní.

Po opuštění skalního sevření se potok částečně zklidní, avšak jeho koryto zůstává kamenité s malebně vklíněnými vulkanitovými bloky. Cesta potok několikrát překračuje po lávkách, jejichž technický stav se s časem (zvláště po vyšších stavech vody) dost mění. Asi po 2 km se údolí postupně otevírá a značka se stáčí vzhůru do svahu jeho pravé strany. Po ní se dostáváme na širší lesní cestu, po které pokračujeme vlevo lesem a loukami, později dolním okrajem políčka a louky na úpatí vrchu Binova (vpravo). Cestou mezi domky osady Veliká přijdeme k můstku přes Bobří potok a na silnici, kterou pokračujeme po západním okraji Janovic (vesnická památková rezervace) do Kravař. Přímo proti sobě máme nápadně symetrický kuželovitý sopečný vrch Ronov (552 m) se zříceninou gotického hradu na vrcholu (je již na území CHKO Kokořínsko).

Při vstupu do Kravař procházíme místní částí Víska na levém břehu Bobřího potoka (sídlo mělo do poloviny 19. stol. vlastní samosprávu a vyvíjelo se autonomně v těsné blízkosti sousedního města Kravař). Jedním z největších roubených objektů v regionu je vísecká rychta čp. 3 - rekonstruované patrové stavení s pavlačí a zdobným štítem s letop. 1797. V něm je umístěna expozice lidového bydlení a lidové architektury Českolipska (pobočka Okresního muzea v České Lípě, otevřeno v sezóně). Po silničním mostě (I/15) přejdeme na pravý břeh Bobřího potoka do centra Kravař (již v r. 1273 Kravaře připomínány jako tržní město, pak klesly na městečko, znovu povýšeny na město r. 1866, nověji městská práva nepotvrzena). Kravaře byly sužovány požáry, v r. 1860 tu shořelo přes 200 budov, převážně dřevěných; nová zástavba pak byla realizována jednotně řešenými patrovými řadovými domy. Vzniklý hodnotný urbanistický celek je vesnickou památkovou zónou. Na trojúhelníkovitém náměstí je v západní frontě nejnápadnějším objektem býv. empírová radnice čp. 1 s oválným městským znakem (v budově restaurace Na rynku). Z východního cípu náměstí vyjdeme uličkou kolem pozdně barokní fary z r. 1788 a kostela Narození P. Marie (post. do r. 1660, věž v dnešní podobě po požáru z r. 1868). Za kostelem se dostaneme na stoupající silničku a tou po necelém 1 km dorazíme na žel. zastávku Kravaře v Čechách (trať 087 Lovosice - Litoměřice hor.nádraží - Česká Lípa) pod vrchem Ronovem.



10. tip - Na hrad Střekov a Průčelskou roklí

Fotogalerie a situační mapa:

- fotogalerie

- situační mapa

Hrad StřekovTůra členitým pravobřežním polabským okolím Ústí n.L. spojená s návštěvou hradu

Ústí n.L.-Střekov (žel. st.) - Střekov, hrad - Nová Ves - Vysoký Ostrý (587 m) - Široký vrch (658 m) - Trpasličí kameny - Němčí - Průčelská rokle - Brná n.L. - Střekov, hrad - Ústí n.L.-Střekov (žel. st.)

Výchozí bod:

Ústí n.L.-Střekov, žel. st. Možnost příjezdu vlakem od Lysé n.L.a Litoměřic, od Děčína, od Chomutova, Mostu a Teplic. Zastávka MHD (více linek). Pohodlný příjezd autem od Litoměřic, Děčína a z dalších směrů (přes ústecké labské mosty).

Možnosti parkování:

U žel. stanice Ústí n.L.-Střekov a na parkovišti u hradu Střekov.

Časový plán:

5 1/2 hod. (16,5 km).

Náročnost:

Středně namáhavá túra s celkovým převýšením 600 m, s příkrými úseky stoupání a s prudkým spádem z Němčí do Průčelské rokle.

Možnosti občerstvení:

Restaurace Slavie, nádražní restaurace a hradní restaurant na Střekově, restaurace Srdíčko a Zámeček v Brné a několik dalších příležitostí ve městě.

Pozoruhodnosti:

Hrad Střekov, naučná stezka Pod Vysokým Ostrým, vrcholová vyhlídka z plošiny na Vys. Ostrém, Němčí - nejvýše položená osada Českého středohoří, rokle prudce spadajícího pravobřežního přítoku Labe, místo pobytu Karla Maye, Masarykova zdymadla.

Popis trasy:

V žel. stanici Ústí n.L.-Střekov využijeme přechodové lávky, vedoucí přes celé kolejiště. Sledujeme červenou značku, která na konci lávky uhýbá vpravo a pokračuje jižním směrem nad kolejemi podél garáží, posléze překračuje hlavní komunikaci (ulice Karla IV.) a pokračuje ulicí Ke hradu nejprve po rovině kolem restaurace Pod hradem, pak strmě do svahu (schody a serpentiny) a nakonec mírnějším stoupáním při okraji lesního porostu až na parkoviště před vstupem do hradního areálu.

Hrad Střekov na 114 m vysoké znělcové skále dal v letech 1310 - 1318 postavit Pešek ze Střekova (pův. snad ze Skřekova). Další majitelé stavbu postupně rozšiřovali. Karel IV. nechal vylámat skálu, která dosahovala hluboko do koryta řeky, aby tak zlepšil plavební podmínky na Labi. R. 1615 byl hrad připsán Polyxeně z Lobkovic (pověst o střekovské Bílé paní má tak racionální základ). Za třicetileté války byl hrad čtyřikrát obsazen Švédy. Naposledy byl vojensky využit v sedmileté válce (1756-63); několik dělových kulí je zazděno v hradní bráně. Hrad pak začal chátrat a kolem r. 1790 sloužil jako nouzové obydlí. Oživení zájmu o hrad Střekov přináší romantismus 19. stol. V r. 1830 zde byla zřízena hospoda. Velkou pozornost věnují romantické skále s hradem básníci, malíři i hudebníci. Výtvarně ho zachytili ve svých dílech zejména A. L. Richter, E. G. Doerell, C. R. Croll, A. Pucherna a nakreslil ho i K. H. Mácha. Své vzpomínky na Střekov zhudebnil Richard Wagner (inspirace k opeře Tannhäuser). V současnosti je střekovský hrad navrácen do majetku Lobkowiczů a je zachován jako prohlídkový objekt. Z hradu je pěkný rozhled na město Ústí a labské údolí s objektem Masarykových zdymadel (viz heslo Labe).

Po prohlídce hradu se v severním koutu parkoviště opět napojíme na červenou značku a vystupujeme lesem (velké zákruty), pak loukou a asi po 2 km dospějeme na horní okraj Nové Vsi. (Ve stejné trase vede část naučné stezky Pod Vysokým Ostrým s informačními panely na zastávkách; stezka začíná v Brné u kapličky a končí u hradu Střekova). V Nové Vsi přechází červená značka na silničku (dáme se po ní jižním směrem, který zanedlouho přechází ve východní a opět jižní) a obcházíme ze severu a z východu výrazný sopečný kužel Vysokého Ostrého (587 m). Na vrchol vede tvarová odbočka zelené značky z jižního úpatí (zelenou značku křížíme na jihovýchodním úpatí kopce a chceme-li na vrchol, dáme se po ní vpravo). Variantně se lze dostat na stejné místo po zelené značce rovnou z Nové Vsi, která pak podchází jihozápadní skalní stěny Vysokého Ostrého. Na skalnatém vrcholu je vyhlídková plošina a telekomunikační stožár. Odměnou za výstup je vynikající rozhled po údolí Labe a po okolních vulkanických masivech včetně Milešovky, Kletečné, Pařezu, Hradišťan, Lovoše; mimo Středohoří lze spatřit např. Říp, Hazmburk, Děčínský Sněžník. Po sestupu z vrcholu se vrátíme zpět (nebo pokračujeme) po zelené na červeně značenou silničku a pokračujeme po ní k lobkowiczké hájovně a samotě Sedlo. Zde opustíme silnici, která zatáčí doleva a vystupujeme po cestě zpočátku zpevněné panely úbočími Malého Ostrého (571 m) a Širokého vrchu na Trpasličí kameny (659 m; bez výhledu). Brzy pak přijdeme do mělkého sedla pod Kuklou (674 m; na vrcholu příhradová věž základnové stanice pro mobilní telefony, vys. 55 m), kudy prochází silnička Pohoří - Němčí. Dáme se po ní k jihu (modrá značka) a asi po 0,5 km dojdeme na rozcestí východně od osady Němčí.

Na rozcestí se napojíme na zelenou značku a osadou Němčí (nejvýše položené sídlo ve Středohoří; horní okraj zástavby je v nadm. výšce 620 m) scházíme do hluboké Průčelské rokle. Na 3 km klesání tu spolu s Průčelským potokem ztratíme 450 výškových metrů. V dolním vyústění rokle je v řádce podle cesty několik domů býv. osady Průčelí; až sem pronikly i zahrádkářské osady. Po chvilce staveme v Brné na návsi u pozdně barokní kaple sv. Anny z r. 1750 (zde je začátek naučné stezky Pod Vysokým Ostrým). Brná je známa pobytem věhlasného spisovatele dobrodružných románů pro mládež Karla Maye (r. 1897 v hotelu Srdíčko, níže pod návsí) a také vyhlášeným termálním koupalištěm s několika bazény, sportovišti a dalšími atraktivitami na pravém břehu Labe. Brnou projdeme po zelené značce mezi domky a chatami ulicemi Zlatá stezka, Na čihadle a Na zacházce ke hradu Střekov nebo využijeme autobusu MHD (linka č. 1), který nás dopraví k výchozímu bodu (žst. Ústí n.L.-Střekov).

Labe

Tok I. řádu, pramenící v Krkonoších na Labské louce ve výši 1 384 m, je dlouhý 1 154 km (z toho v ČR 370,2 km). Plocha povodí je 144 055 km2, z toho v ČR 51 391,5 km2. Českým středohořím protéká hlubokým údolím, zahloubeným místy až 500 m pod úrovní temen okolních kopců, v úseku dlouhém 40 km; v Labských pískovcích vytváří až kolem 300 m hluboký kaňon. Naše státní území opouští u Hřenska ve 115 m n.m. a má zde průměrný průtok 308 m3s-1. Odvádí vodu ze 65,2 % plochy území ČR. Tok řeky je na našem území většinou regulovaný a proti původnímu stavu značně zkrácený. Podle vodnosti je Labe na 23. místě v Evropě. Maximální průtok na našem území byl zaznamenán v Děčíně 4 462 m3.s-1, minimální pouhých 35 m3.s-1.

Zajímavým vodním dílem na Labi v Českém středohoří je přehrada pod hradem Střekovem se zdymadly (Masarykova zdymadla, post. v letech 1923 - 35) podle arch. Fr. Vahaly. Průměrný průtok vody střekovským profilem je 291 m3s-1, plocha zdrže 433 ha, délka vzdutí činí 19,6 km (zasahuje až téměř k Lovosicím), objem zadržené vody je 18,8 mil. m3, konstrukce je vys. 42 m a dlouhá 280 m. U levého břehu pracuje vodní elektrárna. Stavbou díla, které je technickou památkou, se podstatně změnil ráz části labského údolí nad střekovským profilem