Znak obce Město Úštěk - oficiální stránky města

Jazykové verze a mapa stránek:

EnglishEnglish
DeutschDeutsch
Mapa stránek

Nápis stránek města
Hlavičkový nápis města Úštěk

MENU:








Chráněná krajinná oblast České středohoří

Milešovka a Kletečná od Radobýlu Rozlohou 107 113 ha se Chráněná krajinná oblast(CHKO) České středohoří řadí na třetí místo v ČSR(1. CHKO Šumava, 2. CHKO Beskydy). Rozsáhlé území s velkoplošnou ochranou zasahuje do sedmi okresů Severočeského kraje(Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Děčín, Ústí nad Labem, Česká Lípa). Oblast dosahuje největší délky mezi osadami Břvany na Lounsku a Okrouhlá na Českolipsku(71 km), největší šířky mezi Libouchcem na Ústecku a Liběšicemi na Litoměřicku(26 km). Nejvyšším bodem CHKO Českého středohoří je vrchol Milešovky (836,5 m), nejnižším místem pak hladina Labe v Děčíně (121,9 m). Maximální výškový rozdíl je tedy 714,6 m, avšak převládající výšková členitost je jen 200-600 m. Střední nadmořská výška je 362,9 m. CHKO České středohoří má nejmenší lesnatost ze všech našich chráněných krajinných oblastí. Převážně listnaté lesy pokrývají pouhých 28,4 % území. Celková rozloha lesů je 30 400 ha,naopak více než 65 000 ha zaujímá zemědělská půda (60,8% plochy CHKO). Velkoplošná ochrana Českého středohoří je zabezpečena Výnosem ministerstva kultury České socialistické republiky č.j. 6883/76 ze dne 19.března 1976. Na základě tohoto obecně závazného prvního předpisu byl vydán Severočeským krajským národním výborem v Ústí nad Labem v dohodě s ministerstvem kultury ČR Statut CHKO České středohoří,který umožnil zřídit odbornou správu oblasti se sídlem v Litoměřicích. Správa je detašovaným pracovištěm Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Posláním CHKO je ochrana všech hodnot krajiny,jejího vzhledu,typických znaků,přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí.

Adresa a kontakty:

Správa CHKO České středohoří
Michalská 260/14
412 01 Litoměřice

Tel.: +420 416 574 611
Fax: +420 416 574 610
Email: cstred@schkocr.cz
www.ceskestredohori.ochranaprirody.cz

Základní údaje:

Rozloha: 1063 km2
Geografická orientace: 50° 18´ - 50° 52´ N, 14° 32´ - 13° 43´ E
Nadmořská výška: 122 m (Děčín) - 837 (Milešovka)
Vyhlášení: výnosem MK ČSR č.j. č.j. 6883/1976
Maloplošná zvláště chráněná území v CHKO:
- 5 národních přírodních rezervací
- 8 národních přírodních památek
- 12 přírodních rezervací
- 19 přírodních památek

Dále jsou v působnosti Správy CHKO České středohoří národní přírodní rezervace Bořeň a Malý a Velký štít, národní přírodní památky Kleneč a Velký vrch.

Maloplošná chráněná území

Nejcennější partie přírodního prostředí v CHKO České středohoří jsou zvlášť chráněny formou státních přírodních rezervací,chráněných nalezišť a chráněných přírodních výtvorů.

Státní přírodní rezervace (SPR) jsou obvykle menší plochy lidskými zásahy málo dotčené přírody, případně i území ovlivňována lidskou činností, pokud nabyla nových přírodovědných hodnot. Rezervace jsou důležité převážně z hledisek vědeckých nebo výzkumných. Chráněn je vždy celý ekosystém (složka nerostná ,rostlinná i živočišná), i když vůdčím motivem ochrany bývá obvykle jedna ze složek ekosystému.

V rámci CHKO byly dosud vyhlášeny tyto SPR : Bílé stráně ( 2,2 ha), Borečský vrch (18,7 ), Březina (11,9), Čičov (7,2), Francká hora (9,4), Holý vrch (6,7), Hraďišťanská louka (3,2), Hradiště (5,3), Kalvárie (9,6), Kamenná hůra (56,6), Košťálov (6), Lipská hora (22,2), Lovoš (50), Milá (14), Milešovka (51,3), Oblík (20,5), Raná (11), Sedlo (53,2), Sluneční stráň (7,6 + 5,5 ochr. pásmo), Stříbrný roh (6,9),Štěpánovská hora (13,2), Tobiášův vrch (1,5), Vrabinec (8,1).

Chráněná naleziště (CHN) jsou menší území, kde kde vůdčím motivem ochrany je uchování jednoho druhu (nebo skupiny druhů) rostlin nebo živočichů. Chráněna mohou být i významná naleziště geologická, mineralogická a paleontologická.

Na území CHKO je jich zatím pět: Březinské tisy (35, 7), Farská louka (0,7), Jánský vrch (11,9), Jílovské tisy (16,7), Radobýl (4,4).

Chráněné přírodní výtvory (CHVP) jsou reprezentativní ukázky geologických a geomorfologických jevů, v poslední době jsou však v této kategorii vyhlašována okresními národními výbory i území jiného charakteru, a to z důvodu větší operativnosti.

V rámci CHKO jich zatím bylo vyhlášeno deset: Bobří soutězka (0,7), Dubí hora (0,1), Kamenná slunce (0,6), Kozí vrch (30,6), Kuzov (0,7), Panenská skála (1,3), Plešivec (0,9), Radobýl (2), Vrkoč (1,9).

Chráněná území mimo CHKO České středohoří

Mimo rámec CHKO existuje nebo se připravuje k vyhlášení rovněž řada cenných lokalit, chráněných podle zákona č. 40/1956 Sb. o státní ochraně přírody, a to v kategoriích státních přír. rezervací (SPR), chráněných nalezišť (CHN), chráněných přír. výtvorů (CHPV) a chráněných studijních ploch (CHSP).

- SPR je jedenáct: Bořeň (23,2), Chloumek (1,6), Kajba (3,1), Koštice (2 ha), Lenešický rybník (111), Loužek (10,4), Myslivna (37,2), Rač (16,6), Skalky (19,1), Vršíček (0,3), Zlatník (71 ha).
- CHN: čtyři Bělák (0,7), Husův vrch (5,5), Kleneč (5,4), V hlubokém (3,8)
- CHSP: dvě Staňkovice (6,9), Žatec (16,7).
- CHVP: jeden Meandry Ohře (Písecký les, 24 ha + 119 ha ochr. pásma).

Návštěvní řád

Jako v každém velkoplošném chráněném území,je i v CHKO České středohoří usměrňován pohyb a pobyt návštěvníků a turistů návštěvním řádem,schváleným plenárními zasedáními územně příslušných okrasních národních výborů. Jednotlivá ustanovení návštěvního řádu si nekladou za cíl omezování "osobní svobody" turistů poznávajících krásy přírody,ale naopak umožňují seznámení s nejatraktivnějšími částmi chráněné krajinné oblasti,které jsou přístupné po značených turistických a veřejných cestách;současně brání jejich poškozování nebo ničení.

Hlavní zásady návštěvního řádu CHKO České středohoří můžeme shrnout do těchto bodů:

1. Pořádání všech hromadných akcí mimo sídliště a místa k tomu určená musí být předem projednáno se správou CHKO.

2. Táboření,stanování a bivakování,jakož i rozdělávání ohňů ve volné přírodě je povoleno jen na vyhrazených místech a řídí se provozními řády veřejných tábořišť.

3. Jízda motorovými vozidly je povolena pouze po veřejných komunikacích nebo cestách k tomu určených. Výjimka platí pro motorová vozidla, která mají zvláštní povolení a vozidla zvláštního určení.

4. Vstup do státních přírodních rezervací,chráněných nalezišť a chráněných přírodních výtvorů je dovolen pouze po značených stezkách a veřejných cestách. Zkracování cest a stezek je zakázáno.

5. Veškeré průzkumné práce, sběr chráněných rostlin a živočichů lze provádět jen po předchozím souhlasu ministerstva kultury ČR.

6. Není dovoleno jakékoliv znečišťování, ničení nebo poškozování přírodního prostředí. Používání technických zdrojů hluku mimo sídliště je nepřípustné.

7. Je zakázáno rušit křikem a jiným hlukem volně žijící živočichy, pronásledovat je narušovat hnízdění,ničit hnízda ptáků a vybírat mláďata, přibližovat se v zimním období ke krmelcům, zásypům a jiným zařízením sloužícím péči o zvěř.

8. Za vážný přestupek se považuje brodění a mytí motorových vozidel ve vodních tocích, nádržích v jejich blízkosti i jiné znečišťování vodních toků.

9. Na celém území CHKO platí zákaz vstupu do lučních a polních kultur a zahájených částí lesa. Není dovoleno poškozování a ničení rostlinstva a zavádění nových druhů rostlin a živočichů do volné přírody.

10. Je zakázáno poškozování a ničení kulturních památek, dopravních,orientačních a turistických značek, označení chráněných území a dalších ploch.

11. Není dovoleno kouření v lesích, vypalování trávy, rákosin a křovin.

Kontrolu dodržování návštěvního řádu a ostatních předpisů vydaných k ochraně v CHKO České středohoří provádějí orgány Veřejné bezpečnosti,národních výborů a státní ochrany přírody,lesní personál,myslivecká stráž orgány hygienické služby a požární ochrany. Kontrolující osoby jsou při výkonu funkce nositeli práv a povinností veřejného činitele. Návštěvníci jsou povinnu dbát jejich pokynů a doporučení. Nedodržení ustanovení návštěvního řádu a ostatních předpisů lze postihnout podle charakteru a stupně protiprávního Jednání jako přestupek, přečin nebo trestný čin.

Živočišstvo

Kuna skalní Litoměřicko, především oblast Českého středohoří a dolního Poohří, patří k botanicky nejbohatším místům v České republice. Neobyčejná rozmanitost vegetace je dána řadou různorodých činitelů, především výraznou odlišností hornin a výjimečnou pestrostí povrchového reliéfu. S nepříliš velkou nadsázkou lze říci, že každý svah má podle své orientace, výšky a horninového podkladu odlišně složenou květenu.
Na vysokých skalách a skalních terasách svítí na jaře nápadnou žlutí tařice skalní, později kvete fialový kosatec bezlistý či modřenec chocholatý. Travnaté a slunné stráně hýří barvami od časného léta do podzimu. Můžeme spatřit koniklec, hlaváček jarní, chrpy i divizny. Roste zde však mnoho dalších druhů rostlin (například zástupce ohrožené čeledi vstavačovitých - naše orchideje).

Celá oblast postrádá velké lesní plochy, převažují dubohabrové lesy a acidofilní doubravy, vznikající jejich degradací, s dubem zimním, habrem obecným, javorem klenem i mléčem, jilmy, babykou či jasanem, mísícími se s keři lísky, hlohem, zimolezem, meruzalkou alpskou či jeřábem obecným. Bylinný podrost, bohatší na čedičovém podkladě, skrývá lýkovec jedovatý, lilii zlatohlávek, mařinku vonnou, hrachor jarní, konvalinku vonnou, kopretinu chocholičnatou nebo - na osvětlenějších místech - třemdavu bílou, kamejku modronachovou a náprstník velkokvětý. Ve vyšších stinných a vlhčích polohách pak rostou bučiny. Kolem Úštěka a Levína jsou řídké borové lesy, které na Podřipsku přecházejí do souvislejších borů. Ostatní jehličnaté porosty jsou obvykle vysazeny uměle. Na pravém břehu Labe se z Podřipska táhnou okolo Štětí ke Kravařům na Úštěcku písčiny s typickou vegetací. Roste zde hlavně kostřava písečná, smělek lesklý nebo sinokvět chrpovitý.

I do vyšších podhorských poloh zasáhla rekultivace, rušení drobných remízků nebo rozorání mezí, čímž zvěř přišla o své přirozené úkryty, takže poklesl stav živočichů, žijících v těchto biotopech.

Ve vyšších a vlhčích polohách se můžeme setkat s mlokem skvrnitým nebo čolkem velkým, ve stojatých vodách se skokanem hnědým nebo zeleným a v okolí vodních toků se zástupci vodního ptactva, jako jsou různé druhy kachen, potápky, lysky, volavky, labutě a bahňáci. Na rybníku Chmelař u Úštěku hnízdí silná kolonie racků. Na čistých neregulovaných potocích se vyskytuje „létající drahokam“, ledňáček říční, a skorec vodní. V labské nivě lze nalézt břehuli potoční, bobra evropského, kormorána velkého a slavíka obecného.

Listnaté lesy na obou březích Labe hostí muflony. Ti byli na konci 30. let minulého století vysazeni v honitbě Kundratice, aby se v celé oblasti hojně množili. Srnčí a černá zvěř se často odvažuje až do blízkosti lidských sídel. V lesích můžeme potkat i jelena, přestože kvůli malému podílu hlubokých lesů není na Litoměřicku tolik vysoké zvěře jako v jiných lokalitách. Stavy lovné zvěře poklesly, takže se koroptve, bažanti a zajíci stali vzácnějšími. Je to důsledek nepříznivých zim a používání chemických prostředků ochrany rostlin v zemědělství. U lidských příbytků lze spatřit kunu skalní a v lesích vzácně jezevce.

Stinnější lokality s dostatečnou vlhkostí osídlil často se vyskytující rejsek obecný, lovený sovou pálenou. K nejhojnějším dravcům patří káně lesní a poštolka obecná. Zřídka lze spatřit jestřába nebo krahujce. Ve skalních partiích uprostřed lesů hnízdí naše největší sova, výr velký. V blízkosti lidí můžeme objevit sýce obecného nebo puštíka.

Ze zástupců hmyzu lze zmínit chráněného otakárka ovocného a ještě vzácnějšího otakárka fenyklového nebo roháče, krajníky či některé druhy tesaříků.

Rostlinstvo

Koniklec otevřený na Lovoši Již od dob prvních floristických výzkumů je České středohoří řazeno k nejatraktivnějším a k nejbohatším botanickým územím České republiky. Příčiny tohoto stavu lze hledat nejen v současné rozmanitosti hornin, reliéfu krajiny i v rozdílech v klimatu, ale i v geologické minulosti území. České středohoří se stalo jakousi křižovatkou rostlinných druhů, šířících se na nová stanoviště při dlouhodobějších změnách podnebí, ke kterým docházelo při střídání dob ledových a meziledových. Výhodná poloha umožnila některým druhům dokonce přečkat drastické podmínky ledových dob (kapradinka skalní, lomikámen trsnatý, játrovka Targionia hypophylla a další). Při střídání sušších nebo vlhčích teplejších období se sem střídavě šířily druhy ze západu (druhy atlantické) a z východu (druhy kontinentální). S návratem suchého období se k nám dostali vyslanci jihoruských stepí – kozinec bezlodyžný, koniklec otevřený a kavyly. Do dnešní doby si teplomilná květena v Českém středohoří zachovala převahu.

Na rozdíl od některých jiných chráněných krajinných oblastí je České středohoří krajinou kulturní, protože k současnému stavu vegetačního krytu přispěl významnou měrou také člověk. Odlesňováním získával novou půdu pro pastvu dobytka a pole. Zasahoval do vodního režimu budováním nebo rušením vodních nádrží, úpravou vodotečí, odvodňováním nebo závlahou pozemků. Pro České středohoří bylo typické zakládání ovocných sadů a regionálně také vinic. Působením člověka dostala krajina mozaikovitý ráz se střídáním lesíků, luk, pastvin, sadů a polí. Tím byly vytvořeny podmínky pro další zvýšení biologické rozmanitosti (biodiverzity) rostlinstva. Negativní dopady na biodiverzitu, projevující se snížením množství druhů, jsou způsobeny zejména nadměrným užíváním chemických prostředků, používáním těžké techniky a změnou kultur.

Gelologie

Geologický vývoj oblasti Českého středohoří je velmi složitý. Spolu s hnědouhelnými pánvemi a Doupovskými horami vznikalo na styku dvou regionálně významných geologicky odlišných jednotek Českého masivu (1. krušnohorsko-durynská oblast; 2. tepelsko-barrandienská oblast). Jde o třetihorní vulkanické pohoří, jehož předchůdce zde existoval pochopitelně mnohem dříve.

Starohory (stáří 2 500 – 600 mil. let) a prvohory (stáří 600 – 225 mil. let)

Krystalinikum - v podloží vyvřelých a usazených hornin jsou v Českém středohoří zastoupeny přeměněné horniny a hlubinné vyvřeliny, řazené obvykle k tzv. krušnohorskému krystaliniku. To je přítomno téměř pod celým Českým středohořím až po linii Děčín – Česká Lípa. Na jihovýchodním okraji Středohoří je odděluje od tepelsko-barrandienské oblasti litoměřický zlom. Na území CHKO ČS vystupuje krystalinikum na povrch pouze v Oparenském údolí, v České bráně a ostrůvkovitě na dalších několika málo místech. Potvrzení o stavbě této jednotky pod Středohořím poskytují úlomky hornin, které se objevují v přívodních drahách vulkánů, a údaje z hlubokých vrtů. Povrch krystalinika, skrytý v hloubce pod mladšími horninami, je velmi členitý. Jeho nejnižší známá úroveň je 1 230 m pod hladinou moře (zjištěna vrtem u Volfartic); nejvyšší úroveň je dána výchozem rul na kótě 487 m u Milešova (výškový rozdíl větší než 1 700 m). Horninové složení: středně zrnité muskoviticko-biotitické typy ortorul, částečně pararul a migmatitů.
Zajímavé je složení krystalinika v jihozápadní části Středohoří mezi Třebenicemi a Měrunicemi. V podloží se zde nacházejí tělesa ultrabazických (silně zásaditých) hornin – tzv. peridotitů, které jsou matečnou horninou pyropu (českého granátu). Čedičové magma, které tyto horniny při explozi prorazilo, jejich úlomky vyneslo k povrchu.

Permokarbon - jedná se o pouze menší výskyty hornin tohoto stáří, které jsou denudačními zbytky původně rozsáhlejšího pokryvu (slepence, arkózovité pískovce, resp. jemnozrnné pískovce). Produktem kyselého vulkanismu v karbonu jsou ryolitové tufy. Těleso teplického ryolitu je pod sedimentární výplní severočeské pánve a zasahuje k údolí Bíliny. Jedná se o hluboce erodovaný zbytek kaldery, která byla hlavním centrem ryolitového vulkanismu v Českém masivu. Výchozy ryolitových tufů v Oparenském údolí jsou samostatným výskytem. Pod křídovými horninami pokračují jihozápadně od Lovosic přes Třebívlice do okolí Třtěna. V okolí litoměřického zlomu došlo k jejich rozlámání na bloky.

Druhohory (stáří 225 – 70 mil. let)

Za jednu z nejvýznamnějších etap geologického vývoje Českého středohoří je považováno období svrchní křídy. Vznikl zde několik stovek až tisíc metrů mocný pokryv usazenin, tvořící podklad třetihorního vulkanosedimentárního komplexu. V období před 97 - 85 mil. lety existovalo v prostoru Českého masivu mělké moře. K záplavě došlo po výrazném celosvětovém zdvihu mořské hladiny v cenomanu (nejstarší stupeň svrchní křídy). V turonu a coniacu (další, mladší stupně svrchní křídy) bylo uloženo 400 - 900 m sedimentů, které jsou tvořeny v jihozápadní části Středohoří vápnitými jílovci, slínovci (opukami) a jílovitými vápenci (těženy dnes již mimo CHKO ČS - u Úpohlav - jako cementrárenské suroviny). V severovýchodní části území se pak jedná převážně o pískovce, neboť zároveň docházelo k poklesům mořského dna (nejvíce na severovýchodě oblasti) a do deprese směřoval přísun písčitého materiálu z lužického ostrova, kde vznikal zvětráváním žul. Zpevněné pískovce byly dříve hojně těženy na stavební kámen. V oblasti Českého středohoří tedy existují ve druhohorách dva typy vývoje: pískovcový lužický a nepískovcový oherský.

V mladším coniacu až santonu docházelo k postupnému změlčování mořské pánve a k jejímu zaplňování písečným materiálem. V celém Středohoří se vytvořilo mocné těleso písků s vložkami jílovců, které se zachovalo v nesouvislých denudačních zbytcích o maximální mocnosti 150 - 200 m. Ty byly dříve často těženy v pískovnách a využívány jako stavební, sklářské, brusné i slévárenské písky.
Po skončení křídové sedimentace nastalo období rozlámání křídového pokryvu podél zlomů do řady ker. Při nastupující sopečné činnosti byly křídové sedimenty ve styku s tělesy vulkanitů tepelně přeměněny. Zároveň došlo k jejich vyzdvižení průnikem těles vulkanitů, a to až o několik stovek metrů.

Třetihory (stáří 70 – 1 (?) mil. let)

Výsledkem geologického vývoje v třetihorách jsou jednak sopečné České středohoří, jednak sedimentární Mostecká pánev . Před vznikem vulkanosedimentárního komplexu docházelo k odnosu křídových hornin. Zároveň teplé a vlhké klima přispělo k zvětrávání, místy i k prokřemenění původního povrchu. Vznikly tvrdé křemence (na jihozápadě oblasti zv. sluňáky ). Na Mostecku a na Lounsku zasahují do Středohoří okrajově třetihorní pánevní sedimenty. Charakteristické znaky mají zejména porcelanity. Jsou to sedimenty pánevní výplně s uhelnou příměsí. Vlivem eroze došlo k odkrytí a k zemnímu požáru (oxidace uhelné složky). Zbylá hmota byla vypálena. Vznikly tak velmi tvrdé a pestře vybarvené horniny. Těžily se např. u Dobrčic, kde je také ponechán ukázkový profil. Používaly se ke zpevnění cest a jako podsypový materiál pro důlní dráhy.

Vulkanosedimentární komplex Českého středohoří byl vytvořen v období před 40 až 16 mil. lety. Vulkanismus je vázán na oherský rift , vulkanicko-tektonickou zónu, vzniklou jako odezva alpínských horotvorných pochodů. V prvních etapách docházelo pravděpodobně k odplyňování hlubokého sopečného krbu podél hluboko zasahujících zlomových zón. Vznikaly přitom silně explozivní vulkány - maary . Jsou známy hlavně z oblastí podél litoměřického zlomu. Později se vytvořila deprese a bylo tak více možností pro výstup magmatu podél zlomových linií až na povrch. Vznikly početné výlevy olivinických čedičů . V riftové depresi docházelo ke styku žhavých láv s vodním prostředím. Docházelo přitom k jejich přeměně a k rozpadu a vznikly tak velké objemy úlomkového materiálu. Tyto nesoudržné horniny byly různě přemísťovány gravitací a rozplavováním.

V další etapě vznikl složený vulkán. Tefrity a jejich tufy využily ke svému výstupu některé již dříve existující přívodní dráhy a také nové, vzniklé v souvislosti s pokračujícími tektonickými pohyby. Převládala produkce tufů nad méně rozsáhlými výlevy láv. Pokračovalo druhotné přemísťování nesoudržného materiálu. Vznikala podpovrchová tělesa čedičových a trachytických hornin , která vnikala do podloží i do povrchových sopečných produktů při průběhu obou etap vulkanické aktivity. Další tektonické pohyby měly za následek opětný výstup olivinických čedičových magmat. Koncem třetihor počíná intenzivní erozní činnost.

Čtvrtohory (stáří 1 (?) mil. let – dosud)

Přírodní úkaz na Borečském vrchu Období je charakterizováno značnými klimatickými změnami, které se odrazily i ve vlivu na utváření dnešního vzhledu krajiny (pravidelné střídání glaciálů a interglaciálů – dob ledových a meziledových). Pro České středohoří je důležitý zejména vývoj labského údolí , které patří k velmi významným prvkům krajiny severních Čech. V různých výškách se v údolí Labe zachovaly říční uloženiny z různých období starších čtvrtohor. Plošný rozsah říčních teras však není velký. Během čtvrtohor zde prohloubil tok Labe své údolí asi o 100 m.

Zvláště období přechodu chladných period v teplejší vzrostlo v řečištích množství tekoucí vody. S tím byl spojen transport sedimentů od písku až po velké balvany vulkanitů. Pokud voda dospěla do území s menším sklonem nebo plochým reliéfem, pak se tyto sedimenty ukládaly ve formě výplavových vějířů. Tak vznikly i granátonosné písčité akumulace v okolí Podsedic a Třebívlic.

Ve stadiálech, nejchladnějších obdobích čtvrtohor, vítr unášel velké množství prachu, vznikajícího zvětráváním hornin. Převládaly západní větry, proto jsou prachové uloženiny v nejmocnějších vrstvách zachovány na východních úbočích v závětří vyvýšenin. Vznikly tak spraše a sprašové hlíny, jejichž vrstvy dosahují mocnosti i přes 20 m. Tyto tzv. eolické sedimenty bývají využívány jako cihlářské suroviny.

V chladných obdobích čtvrtohor probíhalo intenzivní mrazové zvětrávání . Docházelo k rozpadu skalních útvarů na kamenitou a blokovou suť, která se sunula po příkrých svazích, jen minimálně krytých vegetací. Příkré svahy jsou náchylné ke gravitačním jevům - sesuvům a skalním řícením .

(Podle V.Cajz a kol. /1996/: Geologická a přírodovědná mapa Českého středohoří 1 : 100 000, ČGÚ Praha).

Krasové jevy

Krasové jevy se v CHKO ČS nevyskytují. Jsou zde však soustředěny jedny z nejvýznamnějších pseudokrasových jevů v neovulkanitech ČR (jeskyně, ventaroly, ledové jámy). S převahou největší je Loupežnická jeskyně u V. Března (celkem asi 130 m chodeb), vytvořená na puklině v trachytu. Puklinová jeskyně na Bukové hoře (asi 7 m) je popisována jako ledová. Jeskyně na Radobýlu (asi 10 m) vznikla na puklině vlivem svahových pohybů. Jeskyně u Dobrné (asi 10 m) je ukázkou suťových jeskyní. Systémy ventaroly - ledové jámy se vyskytují velmi často. Klasickými lokalitami jsou Plešivec, Borečský vrch, Kamenná hůra.

Vodstvo

Všechny vody, vyskytující se na Litoměřicku, se vlévají do řeky Labe. Až po průchod Českým středohořím (za Portou Bohemica) protéká tato největší česká řeka víceméně rovinou a jakékoliv vzdutí hladiny hrozí vylitím z břehů. Tím dochází k pravidelným zátopám okolní krajiny. Někdy jsou tyto zátopy vyšší; velká voda v roce 2002, která zničila v širokém okolí řeky Labe i Ohře co se dalo, nemá pamětníka.

Většina břehů byla již v minulosti technicky upravována, a postupně se zde utvořilo přírodě blízké prostředí s úzkým nebo širším pásmem doprovodných dřevin, které z okolí Labe udělalo velmi přitažlivou krajinu jak z estetického, tak i přírodovědného hlediska.

Tok Labe z vyhlídky Dubičky Opomineme-li drobné bezejmenné potoky a stružky, přitékají z pravé strany do Labe tyto přítoky: Obrtka (vtéká do Labe u obce Lounky); Úštěcký potok (jeho dolní tok je na mapách často označován jako Okenský potok) - má poměrně velké povodí s mnoha drobnými přítoky, zvláště na svém horním toku; Blatenský potok (do Labe vtéká v Křešicích); Luční potok (vtéká do Labe u Třeboutic) a Pokratický potok (ústí do Labe v Litoměřicích). Až po Tlučeňský potok, který vtéká do Labe v Sebuzíně na Ústecku, se na Litoměřicku již nenachází žádný významnější pravostranný přítok.

Levému břehu dominuje jako přítok řeka Ohře (do Labe vtéká u Želetic), která má na Litoměřicku postranní ramena i vlastní přítoky. Největším postranním ramenem je Malá Ohře, vytékající východně od obce Poplze a vtékající zpět do Ohře severně od Budyně. Z větších přítoků Ohře jmenujme Mšenský potok, Rosovku nebo Čepel.

Z dalších levých přítoků Labe se postupně řadí Dobříňský potok, Libotenický potok, Stará Ohře (vtéká nad Terezínem - původní tok byl odveden při stavbě pevnosti Terezín), Modla (vtéká u Lovosic), Milešovský potok (vtéká v Malých Žernosekách) a posledním přítokem je bezejmenný potok, vtékající do Labe u Prackovic.

Na Litoměřicku ještě pramení několik dalších větších potoků. Je to hlavně potok Granátka, pramenící u obce Dřevce, Luční potok, pramenící severovýchodně od Horního Šebířova a Tlučeňský potok, pramenící západně od Hlinné.

Kromě rekreačně využívaného rybníku Chmelař u Úštěku je Litoměřicko bez větších vodních nádrží. Pomineme-li různé návesní rybníky, koupaliště (Litoměřice, Straškov, Úštěk) nebo požární nádrže, nachází se v oblasti pouze několik většinou bezejmenných (podle map) nádrží různé velikosti. Uveďme pouze některé nápadnější, jako je rybník U Staňků (západně od Lukova), Liběšické rybníky (jeden v Liběšicích a druhý, větší, u Studeného potoka jižně od Liběšic), Kostomlatský rybník (poblíž Kostomlat pod Řípem), Budyňské rybníky (jihozápadně od Budyně n. Ohří), Pístecké rybníky (v Písteckém lese), Čížkovický rybník (severovýchodně od Čížkovic) nebo Machčák u Třebušína. Nápadná a rekreačně využívaná je pískovna u Velkých Žernosek (to je ale spíše slepé rameno Labe).

Větší zásoby spodních vod jsou v okolí obcí Svářenice, Velké Žernoseky a Vrutice.