Znak obce Město Úštěk - oficiální stránky města

Jazykové verze a mapa stránek:

EnglishEnglish
DeutschDeutsch
Mapa stránek

Nápis stránek města
Hlavičkový nápis města Úštěk

MENU:







Místní části města

Brusov

Obyvatelé Brusova byli odedávna poddanými úštěcké vrchnosti. Roku 1773 měl Brusov 22 domovních čísel. Kromě obvyklé zemědělské činnosti se zde pěstoval len. Ještě na rozhraní 19. a 20. století se zde předlo a tkalo. V roce 1930 čítal Brusov 25 domácností se 131 lidmi. V roce 1945 se osídlilo pouze 18 popisných čísel. V současné době má Brusov 13 obyvatel.


Bílý Kostelec

První zmínky o obci pocházejí již z konce 14.století. Největší stavbou byl kostel apoštola Havla. Měl nezvykle vysokou věž, která stála ještě roku 1712. Na základech starého kostela byla vystavěna byla později vystavěna dřevěná věž do které byl umístěn původní zvon z roku 1576. Za první světové války byl roztaven a použit ve zbrojní výrobě. V roce 1773 byl Konojedskou vrchností postaven nynější kostel. Při soupisu r. 1820 měl B.Kostelec 34 domácností se 186 obyvateli. V současné době žije v obci 8 obyvatel.


Dolní Vysoké

Obec je připomínána v nejstarších listinách týkajících se úštěckého panství. Dovídáme se, že r. 1426 prodal Aleš Berka z Dubé panství úštěcké Václavu Cardovi z Petrovic. Po celou dobu středověku byli rolníci obce Robeč poddanými úštěcké vrchnosti. Při soupise r. 1820 bylo v D. Vysokém 22 domů se 127 obyvateli. V r. 1945 byla vesnice téměř zcela osídlena. V současné době má D. Vysoké 8 obyvatel.


Držovice

První zmínka o obci pochází z 16. století, kdy Držovice patřily k panství hrádeckému. Roku 1591 koupil Jaroslav Sezima Držovice za 3000 kop českých grošů a od té doby jsou trvale spojeny s Úštěkem. Pod jeho vrchností. Za třicetileté války byly Držovice i okolí mnohokrát zpleněno. Roku 1780 bylo v Držovicích 24 domácností se 127 obyvateli. Odedávna byla u vsi využívána ložiska žluté hrnčířské hlíny. Po první světové válce byla ložiska zcela vytěžena, V té době měly Držovice 36 domů se 196 obyvateli. V současné době mají 17 obyvatel.


Dubičná

Do roku 1861 se dělila na Horní a Dolní. Horní patřila ke konojedskému panství. Dolní Dubičná patřila odedávna k panství úštěckému. V roce 1820 měla Dolní Dubičná 20 popisných čísel se 101 obyvateli. V roce 1930 měla již spojená Dubičná 41 domů s 206 obyvateli. V roce 1945 bylo osídleno pouze 42 domů z celkového počtu 55. V současné době má Dubičná 41 obyvatel.


Habřina

Patří mezi nejstarší vesnice úštěcké kotliny. Podle zachovalých písemností byla odedávna součástí úštěckého panství. V třicetileté válce byla spálena a potom pravděpodobně nově osídlena Němci. Roku 1780 měla obec 48 stavení, o 40 let později již 51 domů s 271 obyvateli. Škola byla v obci založena r.1787 za císaře Josefa II. Po vydání tolerančního patentu r.1781, byla v Habřině r.1784 založena evangelická obec. Habřinská evangelická obec patřila mezi nejstarší v Čechách. V roce 1851 si evangelíci postavili ve vsi faru, v níž byla od roku 1862 jednotřídní evangelická škola. S finanční pomocí pomocí německého spolku ,, Gustav Adolf" si v letech 1850-1853 zbudovali svůj kostel s r. 1861 založili na okraji vsi hřbitov. Evangelická škola v Habřině existovala vedle školy veřejné, jež dostala r. 1908 novou budovu, až do roku 1924. V roce 1945 měla obec 55 popisných čísel , osídleno bylo pouze 29 usedlostí. V současné době má obec 55 obyvatel.


Kalovice

První listinná zmínka o obci pochází z roku 1390 kdy ves náležela k panství hrádeckému. Roku 1591 koupil obec Jaroslav Sezima. Od té doby zůstaly Kalovice v úštěckém panství natrvalo. V roce 1820 měla obec 29 domů se 144 obyvateli, před druhou světovou válkou pak 34 domy se 177 obyvateli. Po roce 1945 bylo osídleno 21 usedlostí. V současné době mají Kalovice 36 obyvatel.


Konojedy

Konojedské bochníky Existence Konojed se připomíná ve starých nadačních listinách litoměřické kapituly. Konojedští rolníci patřili v té době kapitule a povinnými dávkami zajišŤovali její existenci. V záznamu z roku 1374 se připomíná rytíř Ješek z Konojed, který byl tehdy patronem fary v Mukařově. Soudíme, že již ve 14. století se nalézala na místě dnešního zámku tvrz rytířů z Konojed. Kolem roku 1423 se dostaly Konojedy do rukou husitů a vladyka Petr z Konojed musel uprchnout z Konojed. Roku 1524 se připomíná jako vlastník Albrecht z Pojetic na Konojedech. Jeho vnuku Albrechtovi byly po Bílé hoře Konojedy zkonfiskovány. V roce 1623 je koupil Adam Gotfrýd Berka z Dubé. Roku 1650 koupil Konojedy císařský generál svobodný pán ze Šporku. Rod Šporků držel Konojedy až do roku 1802. Dne 7.12.1746 založil František Rudolf v Konojedech klášter pro řád Servitů. Klášter a kostel byly dostavěny až v roce 1762. Serviti v Konojedech byli zrušeni v r.1785. Jmění řádu připadlo státu. A od něho veškeré nemovitosti klášterní koupil Jan Kristián, syn zakladatele kláštera. Klášter dal přestavět na zámek. Po posledním z rodu Šproků přešly Konojedy po několika změnách v majitelích v období r.1813 až r. 1819 do vlastnictví Vincence z Wiedersperku. Posléze koupil panství úštěcký lékárník Ignác Piller. Rodině patřilo panství až do vzniku republiky. V roce 1930 měly Konojedy 108 domů se 486 obyvateli. V roce 1945 bylo trvale obsazeno 36 zemědělských usedlostí a 12 domků. V současné době mají Konojedy 165 obyvatel.


Lhota

Lhota patřila odedávna k panství úštěckému. V záznamech z roku 1638 se dočteme, že po vypálení obce za třicetileté války hospodařilo na Lhotě 6 sedláků. V roce 1945 bylo ze 16 usedlostí na Lhotě osídleno 13. V současné době žije ve Lhotě 5 obyvatel.


Líčenice

Patřili odedávna k panství úštěckému. V listině z roku 1574 je jmenováno 12 sedláků z Líčenic a uvedeny jejich dávky vrchnosti. Roku 1820 vykazují Líčenice 26 domů. V roce 1945 byla obec úplně osídlena. V současné době žije v Líčenicích 14 obyvatel.


Lukov

Lukov patří mezi nejstarší vsi úštěcké kotliny, byl odedávna součástí úštěckého panství a s ním sdílel stejné osudy. Skládá se ze tří částí Lukov, Lukovsko a Svobodná Ves. Za třicetileté války byl zcela zpleněn. Zrušení jezuitské řádu r. 1773 a zrušení nevolnictví v r.1780 přivodilo na Úštěcku velké změny v držbě půdy. Rozdělením panského dvora r. 1779 vznikla Svobodná Ves. Bylo zde vytvořeno 15 zemědělských usedlostí. V roce 1820 měl Lukov 57 čísel s 274 obyvateli, Svobodná ves 15 domů s 81 obyvateli, Lukovsko 17 domů s 82 obyvateli.Za předmnichovské republiky byl Lukov jedna z největších obcí měl 88 stavení a 444 obyvatel. V roce 1945 byla obec plně osídlena. V současné době žije v Lukově 96 obyvatel.


Ostré

Kostelíčky v Ostré Historie obce je spjata s osudy panství Hrádek. Kolem roku 1378 patřilo panství pražskému arcibiskupovi Očkovi z Vlašimi. Kolem roku 1592 Ostré zakoupili do svého úštěckého panství Sezimové. V roce 1780 mělo Ostré 39 čísel, v roce 1820 41 dům s 229 obyvateli. V roce 1930 mělo Ostré 43 domy se 191 obyvateli. V současné době žije v Ostré 55 obyvatel.


Rašovice

Jedná se o velmi starou obec, první zmínka o ní pochází z roku 1250. Později ji nacházíme v písemnostech jako součást panství hrádeckého. Roku 1591 koupili Rašovice úštěčtí Sezimové, Rašovice zůstaly na všechny další časy s Úštěkem spojeny. Roku 1680 postihla obec morová nákaza. V době něco přes 100 dnů oplakávaly Rašovice přes 30 mrtvých. Roku 1780 byla ve vsi 52 stavení, o 40 let později 48 stavení s 256 obyvateli. V době předmnichovské republiky bylo v Rašovicích 69 stavení s 290 obyvateli. V roce 1945 bylo z 62 popisných čísel osídleno jen 30. V současné době mají 41 obyvatel.


Robeč

Robečská náves Už roku 1392 se ve starých písemných dokladech mluví o Jaroslavu z Robče, pravděpodobně Vladykovi. Roku 1410 je zmínka o Haškovi z Robče, kterému král Václav IV. přidělil obec. Máme za to, že Robeč patřila v průběhu 15. - 16. století panství Hrádeckému. Roku 1591 prodal Jáchym Malcán, majitel hrádeckého panství, ves Robeč Janu Vlkovi z Kvítkova, držiteli Sukoradského panství. V Sukoradském panství zůstala Robeč natrvalo, i když se v držbě panství po bitvě bělohorské vystřídalo několik majitelů. Od roku 1764 vlastnila sukoradské panství hrabata z Karlštějnu. Roku 1820 měla Robeč 30 popisných čísel se 151 obyvateli. Za předmnichovské republiky 41 domů s 231 obyvateli. V roce 1945 bylo osídleno 26 usedlostí a několik domků bez polí. V současné době má Robeč 80 obyvatel.


Rochov

Listinné záznamy ze 14. stol. potvrzují, že o něco na jih od dnešního Rochova stávala vladycká tvrz rytířů z Rochova. Přibližně r. 1335 sídlil na Rochově Čeněk a po něm jeho synové. R. 1391 patřilo rochovské zboží Chvalovi z Tetčiněvse. V letech 1451 - 1471 patřil Rochov rytíři Protivci z Rochova. V 1. pol. 16. stol se již mluví o rochovské tvrzi jako o pusté.Takovou je r. 1528 získali úštěčtí Sezimové a se vsí Rochovem natrvalo spojili s Úštěkem. Roku 1820 měl Rochov 58 domů s 293 lidmi. V r. 1945 byl sice Rochov zcela osídlen, ale okresní osídlovací komise vytvořila z 65 popisných čísel jen 34 provozu schopné usedlosti a 4 domky bez polností. V současné době má Rochov 41 obyvatel.


Starý Týn

Je už jmenován v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057, kterou vydal panující kníže Spitihněv. Podle této listiny odváděli rolníci Starého Týna předepsané dávky potravin a jiné služby kněžím do Litoměřic. Tato povinnost Starého Týna vůči litoměřickým kanovníkům potvrdila staletí. Pravděpodobně i vlastní církevní dvůr ve Starém Týně existoval jen do 30leté války. Potom byla jeho pole rozdělena na poddané rolníky. Ještě v roce 1848 odváděli starotýnští proboštovi litoměřické kapituly každoroční dávky. Kolem roku 1801 měl Starý Týn 43 domy s 218 obyvateli, v roce 1945 byl zcela osídlen. V současné době má Starý Týn 125 obyvatel.


tetčiněves

V obci stávala kdysi vladycká tvrz, což dokazují vlastní jména vyskytující se v starých listinách Českého království. Roku 1391 držel tvrz rytíř Chval z Tetčiněvsi. Roku 1401 seděl na tetčiněvské tvrzi Jan z Rochova. Roku 1505 dostal Jan, bratr Zikmunda z Vartemberka, Tetčiněves. V 16. století získali Tetčiněves pro své rozsáhlé panství úštěčtí Sezimové a od té doby měla Tetčiněves stejnou historii s Úštěkem. V roce 1780 zde bylo 65 čísel, v roce 1820 už 74 popisná čísla s 331 obyvatelem. V r. 1945 byla Tetčiněves plně osídlena. V současné době má Tetčiněves 123 obyvatel.


Třebín

Neměl svůj katastr, byl osadou Brusova a s ním stále patřil ke zboží úštěckému. Ve 30leté válce byl Třebím zcela zpleněn, neboť se v záznamech mluví o tom, že v 18. století byla ještě na místě bývalé vsi jen pastvina, na které stály 2 domky. K plnému obnovení bývalé vesnice došlo v průběhu 18. století. V roce 1930 měl Třebín 37 domů s 215 lidmi. V roce 1945 byla obec osídlena jen z poloviny. V současné době má Třebín 10 obyvatel.


Vědlice

Skládá se ze vsi Julianov (něm. Julienau) a vsi Vědlice (Wedlitz). Plocha katastru 579 ha, 9101a, domů 96. Obyvatelstva úhrnem 505 (229 mužů, 376 žen; nár. čsl. 1, něm. 502, ciz. 2. Nábož. Řím.-kat. 500, ev. 4, jiné 1.
Vědlice leží na křižovatce Úštěcko-Drahobuzské a Vědlick-Julianovské okresní silnice na Mukařovském potoce, ve výši 143 m nad mořem. Julianov na hranicích okresu, na okresní silnici z Vědlic do Sukorad.
Ve Vědlicích učiněny byly předhistorické nálezy z keltické doby. Obec (ve starých listinách jsou nazývány Jedlice) bývala tvrz, na které r. 1382 seděl Hynek z Vetlé, jenž r. 1399 byl členem jednoty panské. R. 1421 vládl zde Jan Štěně z Příbramě. L. 1453 patřila tvrz s částí vsi k Tetčiněvsi. V r. 1459 dal pan Jan z Čečelic a z Tetčiněvsi prohlášení, že část vsi, jemu náležející, má po smrti jeho a manželky jeho Machny připadnouti děkanství u sv. Štěpána v Litoměřicích.
Konečně r. 1528 připojena Vědlice k Úštěku. Při dělení majetku r. 1574 padla Vědlice Bedřichovi. V seznamu uvedeni 4 usedlíci (Marek, Urban, Los, Hanuš). Část vsi náležela koleji krále Václava v Praze, ke špitálu v Hoštce a k děkanství litoměřickému. Část Úštěka připadla po konfiskaci k Liběšicům. V r. 1780 bylo zde 67 čísel, z nichž část patřila k dominiu litoměřického děkanství Starý Týnec. V r. 1820 bylo tu 65 domů se 304 obyvateli a mlýn, který s 23 domy a 104 dušemi k Týnci náležel.
Julianov vznikl na rozparcelovaných pozemcích dvora k Černči náležejícímu. V r. 1780 měl 23 domů, kterýžto počet domů zůstal i o 40 let později, tenkráte měl 133 lidí.
V současné době mají Vědlice 71 obyvatel.


Zelený

Patřil do Brusova, vlastní katastr neměl. Byl odedávna jen součástí panství úštěckého a měl s ním stejné osudy. V roce 1780 bylo zeleném 16 domů, v roce 1930 17 domů s 98 obyvateli.V roce 1945 byl Zelený až na 4 chatrné domky zcela osídlen. V současné době má Zelený 5 obyvatel.