Znak obce Město Úštěk - oficiální stránky města

Jazykové verze a mapa stránek:

EnglishEnglish
DeutschDeutsch
Mapa stránek

Nápis stránek města
Hlavičkový nápis města Úštěk

MENU:








Další zajímavosti

Doprava a spoje

Původní cesta z Litoměřic do České Lípy, která procházela středem ústeckého ostrohu, se v průběhu doby měnila v silnici. Jak se Úštěk po obou stranách ostrohu osidloval, zužovala se průjezdnost městem. Jedním z prvých zásahů bylo zboření vstupních bran. Západní česká brána byla zbourána v roce 1830 pro značnou zchátralost. V roce 1842 byla silnice procházející Úštěkem vydlážděna. Východní německá brána byla zbourána v roce 1859 pro malou průjezdnost vozů k hašení rozsáhlého požáru v centru města. V průběhu let byly z Úštěka vybudovány prašné silnice do Konojed v roce 1852, do Habřiny v roce 1858, do Tetčiněvse v roce 1867, na Skalku přes Ostré v roce 1883 a na Lhotu v roce 1893. Dopravní spojení po silnici koňskými povozy bylo pomalé a podnikatelé začali hledat způsob jak zrychlit dopravu. Využili stále populárnější železniční dopravy a v roce 1890 zahájila provoz soukromá železnice z Úštěku přes Habřinu do Lovečkovic, odtud do Velkého Března a do Verneřic. Dne 27.5.1978 byl provoz na této trati ukončen a byl nahrazen autobusovou dopravou. Torzo této trati, z Velkého Března do Zubmic, bylo znovu zprovozněno jako turistická atrakce. V Zubrnicích je na místním nádraží umístěno muzeum železnice, které by se mělo časem přestěhovat do budovy horního nádraží v Úštěku.

V roce 1898 byla zahájena výstavba další železniční trati Litoměřice - Česká Lípa a Úštěk se stal v té době menší železniční křižovatkou. Tato železniční trať je doposud v provozu.

Rozvoj automobilismu, především těžké nákladní dopravy, začal ohrožovat statiku domů stojících na ostrohu, zejména pak Ptačích domků na jihozápadní straně Úštěka, kde byla u budovy pošty silnice nejužší. Proto bylo v roce 1971 přikročeno k vybudování silničního obchvatu, jak jej známe z dnešní doby. Při realizaci projektu byla zbourána řada skladů chmele. Skladiště ve Vilové čtvrti, vedle železniční trati přečkalo výstavbu jen díky tomu, že posloužilo jako zkušební model na chystaný posun mosteckého děkanského chrámu. Sklad byl zvednut a na kolejích posunut z prostoru plánované silnice o 35 metrů blíže k železniční trati, kde stojí doposud.


Židé

V poválečných průvodcích byla opomíjena sice malá, ale až do druhé světové války pro Úštěk a okolí významná židovská komunita. První písemná zmínka o židech v Úštěku je z roku 1523. Židé, kteří pro svou víru a způsob života byli považováni za nehodné žít ve společnosti katolíků a evangelíků, neměli téměř žádná občanská práva. První větší pogrom je stihl v roce 1745, kdy si někteří ústečtí obyvatelé vyložili rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1744 o vystěhování židů ze země po svém a začali židovské domy plenit. Ti, kteří se na pogromu židů podíleli, mezi nimi i rychtář, byli koncem roku 1745 souzeni krajským soudem.

Další krok k zrovnoprávnění židů bylo vydání tolerančního patentu v roce 1781, na základě kterého mohli židé již provozovat řemesla, sloužit ve vojsku, získávat domy mimo vykázaný prostor a jako nekatolíci si stavět pro své náboženské obřady zvláštní chrámy "synagogy". Tohoto práva využili i úštěčtí židé a v prostoru dnešní synagogy si postavili původní dřevěnou, která však v roce 1793 vyhořela. Na jejím místě postavili v roce 1794 synagogu z pískovcových kvádrů z místních lomů a postupně ji rozšířili do dnešní podoby. Svou funkci plnila až do začátku druhé světové války. Válku přečkala bez většího poškození a ještě v roce 1945 byla obývána. Po roce 1948 se z objektu synagogy stalo smetiště a objekt začal chátrat. Nejprve byly spáleny lavice, později ostatní dřevěné části, rozpadla se střecha a narušena byla i statika objektu. V roce 1997 byla z iniciativy Pražské židovské obce zahájena generální oprava této, na území České republiky, ojedinělé stavitelské památky. Rekonstrukce, kterou finančně podporuje stát a Město Úštěk je před dokončením. Domy židovského městečka přilehlé k synagoze byly postupně strženy, poslední v roce 1946. Ve stráni pod Lhotou naproti Šibeničnímu vrchu vznikl židovský hřbitov, kde byli pochováváni židé z celého okolí. Židovský hřbitov po roce 1948 přešel do majetku města a začal pustnout. V současné době vedení města rozhodlo bezplatně navrátit pozemek hřbitova Federaci židovských obcí, která má zájem na zachování tohoto pietního místa pro budoucí pokolení.


Evangelíci

Úštěcko bylo v minulosti více evangelické než katolické. Původní kostel sv. Michala na náměstí a hřbitov kolem kostela byl evangelický. Výnos Ferdinanda II. z roku 1627 přinutil část úštěckých evangelíků k emigraci ze země. Po vyhlášení tolerančního patentu v roce 1781 se k evangelickému vyznání hlásilo minimum obyvatelstva. Pouze v obci Habřina byla většina evangelíků, kteří zde zakoupili pozemky, postavili kostel, školu, hospodářské budovy a založili evangelický hřbitov. Dle dochovaných zpráv habřinská evangelická farnost měla působnost až k severní hranici státu. Po roce 1945, kdy většina německých obyvatel evangelického vyznání byla vystěhována do Německa, nastal i konec této farnosti. Postupně došlo na likvidaci části hospodářských budov, byl zrušen hřbitov a z dominanty obce, evangelického kostela, který byl převeden do majetku města Úštěk, je dnes ruina. Přestože evangelická církev nemá o kostel zájem, Ministerstvo kultury, na žádost vedení města Úštěku, zapsalo kostel do seznamu kulturních památek a je naděje, že i tento kostelík bude zachráněn od úplné zkázy.


Války a vojsko

Úštěku se přímo i nepřímo dotkly všechny větší vojenské události, které se udaly na území Cech. V době husitských válek byl Úštěk okupován protihusitským vojskem Zikmunda z Vartenberka. Za třicetileté války mělo saské vojsko v Úštěku velitelství a bylo zde ubytováno dlouhou dobu i vojsko švédské. Velké selské povstání na území Čech v roce 1680 se citelně dotklo i Úštěcka. Sedláci a především ševci na Úštěcku se ozbrojili a vypověděli liběšické vrchnosti poslušnost. Povstalci byli vojskem odzbrojeni a několik vůdců bylo 15. května 1680 odsouzeno k smrti. Následující den dopoledne bylo před masnými krámy v místech dnešní radnice a lékárny zřízeno popraviště. V 11 hodin dopoledne, za přítomnosti vojska a povinné účasti obyvatel, byl katem sťat švec Bohumír Heft z Úštěka a oběšeni Jiří Ringel z Chotiněvsi a Jan Trčka z Oken. Úštěku byla za trest zrušena všechna privilegia.

Revoluční dny roku 1848 se Úštěku větší měrou nedotkly.

V období první světové války 1914 až 1918 byl Úštěk vojenským městem. Byla zde velitelství 9. pěšího pluku zeměbrany a 9. pěšího pluku domobrany rakouské císařské armády. K těmto plukům rukovali muži ve věku od 18 do 50 let a po krátkém, intenzivním výcviku v okolí Úštěku odjížděli na frontu. Všechny větší objekty, především sklady chmele, sloužily k ubytování nováčků. V obytných domech byly ubytováni důstojníci a zřízeny kanceláře velitelství. Války se účastnili i obyvatelé Úštěka a okolních vesnic. Několik desítek jich padlo na různých bojištích první světové války. V okolních vesnicích byly postaveny pomníky padlým. V Úštěku byla jména padlých vyryta na jednotlivé desky a zasazena do vnitřních stěn úštěckého kostela. Jelikož se jednalo většinou o občany německé národnosti, byly tyto pomníky i desky po roce 1945 likvidovány a některé upraveny jako pomníky na počest vítězů v druhé světové válce.

Ve druhé světové válce padlo mnoho převážně německých obyvatel města. Počátkem roku 1945 byl Úštěk bombardován a ostřelován americkým letectvem. Při těchto náletech bylo zasaženo několik domů a tlaková vlna poškodila i část oken kostela na náměstí. Poslední nálety pravděpodobně uskutečnilo letectvo Rudé armády dne 8. a 9. května 1945 v podvečerních hodinách. V Údolní ulici byl útok veden na ustupující vojenské kolony, v prostoru Levínské ulice byla část bomb svržena, zřejmě pro odlehčení letadel. Některé bomby dopadly ještě do obytné části, některé zasáhly po silnici směrem na Litoměřice utíkající civilisty a část skončila v polích. Mrtvých bylo více jak dvě desítky. V kronice města, psané po květnu 1945 je uvedeno, že Úštěk byl osvobozen vojáky Rudé armády. Tato vědomá dezinformace vydržela až do roku 1970, kdy v Úštěckých novinách bylo přiznáno, že do Úštěku v květnu 1945 přišli jako první vojáci Polské armády.

Úštěk se však i po válce dočkal nečekané vojenské návštěvy. Bylo to v srpnu 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy začala obsazovat Československo. Po půlnoci 21. srpna jeden proud tankových vojsk přijížděl k Úštěku po silnici od Habřiny, přejel most nad železniční tratí u dnešního motelu Racek a pokračoval směrem na Liběšice. Při této operaci byl most staticky narušen, musel být zbourán a nahrazen dnešním mostem betonovým.