Znak obce Město Úštěk - oficiální stránky města

Jazykové verze a mapa stránek:

EnglishEnglish
DeutschDeutsch
Mapa stránek

Nápis stránek města
Hlavičkový nápis města Úštěk

MENU:








Jiné pověsti a historky

Vodník v Úštěckém potoce

Jedna žena z Křešic byla o Martinském posvícení na návštěvě v kovárně ve Vetlé u své sestry. Když se domů vracela,byl již soumrak a proto šla z Vrbic do Oken podle Úštěckého potoka . Tam hrál její bratr u muziky a chtěla jej požádati,aby ji domů doprovodil.

Když přišla na Vysoký most, slyšela šplouchání ve vodě a viděla velkého černého psa,jak se z vody na břeh drápe. Již mu chtěla z vody pomoci,ale pojednou padla na ni úzkost a utíkala dále.


Černé umění

Do lesovny na Skalce u Úštěka přišel jednoho podzimního večera krajánek a prosil o nocleh. Pan lesní věděl,že každý krajánek je veselá kopa a byl rád,že na své samotě bude míti společnost. Ochotně jej přivítal a pozval k večeři.

Paní lesní i čeleď dávno již spali a krajánek s panem lesním stále si při dýmkách vyprávěli o podivných svých příhodách.

"Abyste se nedomníval,pane lesní,že jsem jen tlachal,musím vám také něco ukázati z toho,co umím," řekl mezi hovorem.

Vzal plnou hrst ječmene,rozhodil jej po stole a netrvalo dlouho a začal ječmen klíčiti a za chvíli vyrostla stébla na dva palce vysoko a vyhnala lístky. Pan lesní se jen potutelně usmíval a řekl : "Nesmíte si mysleti,že jen vy rozumíte černému umění." Šel k oknu,otevřel vyhlídku,zahvízdnul a hup,do světnice skočil ušák jako tale a rovnou na stůl. Když všecko osení spásl,zase vyskočil ven.

Druhý den ráno se rozloučili. Potřásli si přátelsky pravicemi a řekli: "My si dobře rozumíme". Brzo zmizel krajánek v podzimní mlze.

Také Kolibovský myslivec se v černém umění dobře vyznal. Přišla-li večer nenadále návštěva a masa ve stavení nebylo,otevřel vyhlídku,vystrčil jen hlaveň pušky do černé noci a vystřelil. Pak nařídil pacholkovi aby šel tam a tam,v ta a v ta místa,k tomu k tomu a k tomu stromu. Pacholek šel a pečeni přinesl. Nebylo divu,že takové jiné a čarodějné hokusy pokusy prováděl,neboť měl zaklínací knihu.

Když byly doma přástky,poseděl si raději v hospodě;nejmilejší mu byl hostinec v Kozlech,kde byla vždy družná společnost pohromadě. Jednou také,když o přástkách odešel,pravila jeho děvečka družkám : "Která z vás by chtěla mít nápadníka?"Všechny až na jednu se přihlásily. Děvečka šla do komory,kde měl na polici myslivec ukrytou zaklínací knihu,přinesla ji a začala v ní čísti. Za chvilku otevřely se dveře a vešel ošklivý chasník ve velkém klobouku se širokou střechou a posadil se k nejhezčímu děvčeti. Tak to šlo dál, až všechna děvčata měla po nápadníku vedle sebe,až na tu,která žádného nechtěla. Přes to však nebylo žádné z nich do řeči.Myslivci v hospodě v Kozlech ten večer také jazyk vázl a byl nějak neklidný. Pojednou praví : "Doma v myslivně se něco děje."Zaplatil,vzal klobouk a šel. Když do myslivny vstoupil,zůstal jako zkamenělý. Skočil,vzal děvečce knihu a četl rychle nazpět,listy dopředu obraceje. Jeden nápadník po druhém se zvedali a odcházeli ven. Když všichni nápadníci byli venku,pohladil citelně děvečku několikráte karabáčem po zádech a knihu hodil rovnou do ohně.


Poklad na Hrádku

Mladý Pondělíček, sedlák v Ostrém u Úštěka měl "modré pondělí" od té doby,costarý otec jeho zemřel. O pohřbu již to začalo. Muzikanti dovedli hosty i "truchlícího" syna do hospody a od těch dob přes den spal a v noci hýřil. Ale i ta nejhlubší studnice má dno;neuplynuly ani dva roky,kdy otce do země uložili a synu nezbylo nic,než to,co na těle měl. Co teď? Do poctivé práce se mu nechtělo. I vzpomněl si,že mlynář na Horním mlýně,který tak mnohou noc s ním prohýřil,napověděl,že až bude zle,poví mu,jak lehce k penězům přijíti. Od vrat statku,který propil,rovnou zamířil ke mlýnu. Naděje jej nezklamala. "Přišel´s příteli v pravou chvíli," řekl mlynář. Půjdeme spolu v noci na Hrádek;máš-li dost odvahy;ale bojíš-li se,může tě to stát život," ještě varoval.Sedlák nedal a šli. Tma byla,že ji nožem krájet mohl. Mlynář znal cestu dobře a sedlák šel za ním. Když přišli na křižovatku pod hradem,zastavili se. Mlynář křísl jednou,dvakrát,třikrát,zapálil jakýsi knot a udělal právě uprostřed křižovatky dva kruhy;do jednoho vstoupil sám,do druhého pobídl sedláka a řekl : "Brzy to začne;z kruhu nevystupuj a až já půjdu,jdi za mnou." Knot dohořel a tma oba zase zalila. Najednou udeřil vítr,začalo se blýskati,hřmělo,hrom bil a lilo se jako z konve. Za hodnou chvíli vykročil mlynář na cestu vzhůru k hradu sedlák v patách za ním. Jako by se celé peklo probudilo:plamenné jazyky vyšlehovaly po obou stranách ,rohaté černé postavy a obludy všelijaké přeskakovaly cestu. Konečně byli v rozvalinách Hrádku a rovnou sestupovali do sklepení. Tam byla hromada zlatých peněz,kterou hlídal velký černý havran. Mlynář si havrana nevšíml,vyndal z pod kazajky pytel,naplnil jej,sedlák vzal jej na záda a zase touž cestou se vraceli. Černé moci ještě více řádily;nekonečná zdála se Pondělíčkovi cesta. Byli zase na křižovatce a stanuli v kruzích i s pokladem. Pojednou bylo ticho. Šťastně se dostali domů. Pondělíček byl zase bohat,vykoupil statek a u koláře objednal nový vůz a dal naň závdavek. Pak začal starý život;v noci v hospodě a ve dne v posteli. Brzo byl zase na holičkách. Když přišel ke koláři pro objednaný vůz,dal mu tento kozlík;závdavek na víc nestačil a sedlák již ani vindry neměl. Není tomu tak tuze dávno,co v Ostrém kozlík jako památku na sedláka- hýřila ukazovali.